O LESNÍ PANNĚ, LIDOVÉ BÁJNÉ PŘEDSTAVY A POVĚRY

Vedle divých žen pobývají v lesích i bytosti krásné, které si lid pojmenoval „lesními pannami“ nebo „lesními žínkami“. Co do podoby jsou lesní panny spanilé a něžné dívky, oděné rouchem bílým nebo zeleným, hebounkým jako pavučina, jež napolo zakrývá bohatý vlas barvy zlaté nebo tmavé splývající po alabastrové šíji a ramenou. Hlavu zdobí vínek (věneček) z lesního kvítí nebo růží, nebo také klobouček s páskou ze svatojanských mušek, které jsou dle lidových představ jejími stálými průvodkyněmi. Lesní panny si nejvíce libují v lesích listnatých a baví se také tím, že za zpěvu na větvích se houpají a kolemjdoucí hochy k sobě vábí.
Nejmilejším jejich zaměstnáním je tanec a zpěv z večera, kdy vše v přírodě utichlo. Když slunce vychází, umlkne hudba, a víly zmizí. Také v poledne tancují lesní panny; v této době není radno vstoupili do jejich kruhu. Jsou velice popudlivé. Kdo slyší jejich zpěv a dá se přilákat, toho utancují nebo ulechtají k smrti. Málo komu se podaří utéct: prchajícího zastihne neviditelná střela, mířená do srdce a ta ho okamžitě usmrtí. To se stává zejména mladým hochům.
K dívkám jsou většinou vlídné a mohou je obdarovat. Panny během tance střeží malí psi. Trestají také ty, kdo v lese pokřikují, těm, co se k nim chovají uctivě, však mohou ukázat místa, kde roste hojně hub. V lese, v němž se víly zdržují, je studánka, jejíž voda uzdravuje každou nemoc, ale obyčejný člověk vodu nedostane; neboť jakmile někdo vody ze studánky nabere, zlomí se bílá lilie, s níž je spojen život toho, kdo vodu nabírá — a člověk ten zemře. Studánka je prý nepřístupná a možno ji spatřit jen za noci jasné.
Lesní panna hledí se vysvobodit tím, že se provdá za muže z lidu, avšak musí jí slíbit, že jí nikdy neublíží; jinak by se stala zase lesní pannou a musila by čekat na své vysvobození sto roků. Podle slovanského bájesloví jsou lesní panny dušemi zemřelých.
Někde popisují lesní panny, takto: Jsou to krásné dívky v listnatém šatě. V rozpuštěných vlasech skvěly se jim růže a bílá ramena byla ozdobena náramky z pestrobarevných květin. Víly mají svou královnu, kterou se jmenuje „Lesana“. Vyniká nad ostatní bílým šatem a náčelenkou ze sedmi démantových hvězd.
Takto vylíčil lesní pannu Čelakovský v baladě „Toman a lesní panna“.
Cupy dupy z houštiny letí jelen v mejtiny,
na jelínku podkasaná sedí sobě Lesní panna;
šaty půl má zelené, půl kadeřmi černěné,
a ze svatojanských broučků svítí pásek na kloboučku.
Pěkný popis lesní panny je v Heydukově básni: Přišla s večerem pod lípu k tanci. Oděna byla krátkou suknicí s fábory; zlatý vlas věnčil vínek z barvínku (zimostrázu), za pasem se tkvěla kytice z vřesu...