Mořská pana

Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Byla tak překrásná a nevinná… Vlasy měla krásné blond barvy a oči měla safírové… Bylo to něco neuvěřitelného. Něco, co nikdo jiný snad nikdy nezažil. Ve vlasech měla přenádhernou čelenku z perel různých barev, které působily opravdu nádherně. Na prsou se jí třpytil náhrdelník ve tvaru srdce, s rudým smaragdem. Na sobě měla pouze smaragdový kus látky a místo nohou… Místo nohou měla ploutev tak třpytivou, že si člověk myslel, že se mu to pouze zdá. Naklonila hlavu na stranu a upírala na mě svůj nevinný pohled. Byl jsem z její krásy tak uchvácený, že mi nedošlo, že jsem ve vodě a že se skoro topím. „Voda tě pohltí a nikdy tě nevrátí,“promluvila zpěvavým hlasem. Chtěl jsem něco říct, ale jakmile jsem otevřel ústa, chytla mě okolo krku a táhla mě šílenou rychlostí ke dnu. Už nebyla tak nevinná… Byla to nemilosrdná bestie, která měla chuť zabíjet. Mořská panna, o níž si většina lidí myslela, že je úplně nevinná…
O niž si většina myslí, že je hodná, krásná, obětavá a stvořená milostí vody, ale opak je pravdou.