Proč ?! 4.

Stála jsem tam před ním a sledovala každý jeho pohyb, protože jakákoliv nepatrnost by se mohla objevit a já bych se okamžitě bránila; to mi bylo jasné. Pořád jsme mlčeli a on si mě prohlížel. „Máš pravdu, Rosallie,“promluvil a já sebou trhla. „Proč?“vyhrkla jsem a snažila se zadržet slzy. Ani se nepohnul; jen mě upřeně sledoval. Byl ostražitý stejně jako já. „Proč já?“zašeptala jsem nechápavě. Zasmál se; krátce. „Protože jsi až moc krásná na to, abys umřela.“odůvodnil a mě to jako dobrý důvod nepřišlo. „Já to myslím vážně!“vykřikla jsem. „Já taky,“řekl s ledovým hlasem. „Měla jsem mít svatbu! Vždyť ho miluju! Tak proč já?“zeptala jsem se a to už mi po tváři stekla jedna slza. Nechápala jsem to… „Řekl jsem ti důvod,“řekl a popošel ke mně. „Jestli nechceš zemřít, pojď se mnou,“řekl, ale já odmítala s ním mít něco společného. „Ne,“odsekla jsem. „Umřeš žízní,“namítl a hleděl mi upřeně do očí. „Budeš se šíleně trápit… Stane se z tebe zrůda a budeš nemilosrdně vraždit,“zamračil se. „Ale já už zrůda jsem!“vykřikla jsem. „Můžeš za to ty! Jen jsem chtěla být šťastná…“řekla jsem a utřela si jednu ze slz. „Jednou pochopíš, proč jsem to udělal,“řekl, otočil se a měl namířeno pryč. „Počkej!“vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě. Zastavil se a pohlédl na mě. „Potřebuju…“začala jsem, ale nevěděla jsem, co říct. Co potřebuju? „Krev,“doplnil mě a mě se nahnaly sliny do úst. Horká, rudá tekutina… Slastné pokušení… Měl pravdu, potřebovala jsem krev. Jeho krev. Musela jsem jít s ním…