Nebezpečí I.

„Prosím, prosím, Trisho.“ Zamumlala dívka a pomalu procházela lesem, do kterého před chvílí vstoupila, aby chránila sebe a i svou kamarádku. „No tak, Trish.“ Větev pod ní rupla, ale pokračovala v cestě dál. Trisha se nemohla dostat daleko, vzhledem k jejímu zranění, které bylo podle Jenny smrtelné. Zrychlila své tempo a skoro vykřikla Trishino jméno, kdyby ji však někdo nezastavil. Někdo obmotal prsty kolem její paže a strhl ji k sobě. Před ústa jí dal druhou ruku a Jenna se nažila bránit. Kopala nohama, snažila se dotyčného kousnout, prostě cokoliv. Ale nic nepomohlo. „Pšt, uklidni se.“zašeptal jí mužský hlas do ucha a ona vytřeštila oči hrůzou. Pokusila se uklidnit a dýchat pravidelně. Ruce ji pustily a ona se otočila s úmyslem, že dotyčného nějak praští. Jenomže dotyčný ji ohromil natolik, že se nemohla hnout. Zírala na mladého muže před sebou a pěst nachystanou na úder. Ten mladý muž byl nádherný. Černé vlasy, lehce kudrnaté a správně zastřižené, modré ledové oči a rty téměř ve tvaru srdce, které povolovaly jeho ostré rysy tváře. Byl zdatný a fit. „Kdo jsi?“ Dostala ze sebe, když se zbavila chvíle ohromení. „Jmenuji se Josh. Nesnaž se, prosím tě, utéct. Zabijí tě, pokud tě najdou.“ Odpověděl jí klidně. „Ale co Trish?! Moje kamarádka?!“ Vyjekla a otočila se. „Trish je tady. Se mnou.“ Odpověděl Josh a ona se otočila zpět k němu s nechápavým výrazem. „Cože? Ona je s tebou?!“ Zeptala se a postoupila k němu blíž. „Kde je?!“ Zeptala se a srdce jí bilo jako o závod. Jestli je Trish s ním, tak půjde za ním, ať už se stane cokoliv.
„Proč jsi ji vzal do bezpečí?“ Tázala se jej během cesty. Kdoví, jak dlouho vůbec šli, teď se Jenně vlekl čas neskutečně pomalu. „Viděla jsi snad její zranění, nebo ne? S takovou by nikomu nemohla utéct.“ Zavrtěl hlavou a v dálce se ozval další výstřel, který donutil Jennu, aby se k Joshovi ještě víc přiblížila, ne jen na jeden metr. „Neboj se, tady nás nechytí.“ Zamumlal a ona jen přikývla. „Ani jsem ti neřekla, jak se jmenuju.“ Vyhrkla Jenna z ničeho nic. „To je jedno,“ Odfrknul si Josh a Jenna svraštila obočí. „Jsem Jenna.“ Řekla, jako by si ani nevšimla jeho předchozí věty. „Fajn, super, Jenno. Teď si jen pospěš, abychom se vyhnuli potížím.“ Teď zněl poněkud nevrle. „Hele! Netvrdil jsi náhodou, že nás tady nikdo nechytí a neublíží nám?“ Obořila se na něj Jenna a na chvíli se zastavila, čímž přinutila zastavit i Joshe. „Oni nás nechytí a neublíží nám, ale někdo jiný pravděpodobně ano. Tak si pospěš.“ Odseknul jí a pokračoval dál v cestě. Jenna na něj jen hleděla s pootevřenými ústy a rukama založených na prsou. Když byl od ní vzdálen na víc než deset kroků, rozeběhla se za ním, jelikož nehodlala trávit noc v lese. I když… i tak ji v lese strávit může. „Počkej,“ Vyhrkla a srovnala s ním krok. „Kdo by nám mohl ublížit?“ Zeptala se a nato se ozvalo vlčí zavytí. Josh sebou trhnul a podíval se na ni. „Vlci.“ Odpověděl jí, nabral Jennu na ruce a rozeběhl se do lesa. Jenna vyjekla a pevně se držela Joshova krku. Vůbec nestíhala vnímat své okolí, jak rychle běžel. „Co se děje?!“ Nemohla být jen tak klidná, když ji nesl on. Vadilo jí, že se jí dotýkal někdo, koho ani neznala. „Buď radši zticha a drž se mě.“ Procedil skrz zuby a sledoval cestu před sebou i s jejími překážkami. Tohle bylo ještě horší, než Jenna doufala.