Oheň a osudná temnota

Před ústa jsem si dala ruku a prudce se rozkašlala. Byla to šílená změť kouře, tepla a ohně. Mé plíce byly horké a pálily, jako by byly v tom žáru osobně. Zapotácela jsem se a rozhlédla se po pokoji, v němž jsem byla uvězněná. Mlhavý dým bránil výhledu mým šedozeleným očím a kouř mě v nich štiplavě pálil. V ústech jsem měla sucho a na povrchu kůže mi rašil pot. Viděla jsem jen na staré otrhané křeslo se stolkem, knihovnu a dřevěné dveře, které už olizovaly plameny. Vykřikla jsem, když se mi něco otřelo o bosé kotníky a pohlédla jsem dolů. U nohou mi ležela naše stará kočka, která už sotva mohla chodit. „Lisso.“vydechla jsem a natáhla se ke kočce. Uchopila jsem její horké, zesláblé tělo a přitiskla si ji na hruď. Lissa tiše a zoufale mňoukla a já ji pohladila po kožichu. „Neboj, Liss, my se odsud dostaneme.“zašeptala jsem a nevěděla jsem, zda uklidňuji sebe sama nebo kočku. Postoupila jsem o pár kroků vpřed a narazila do starého křesla. Špatná cesta. Stála jsem nedaleko dveří, které požíraly plameny. Otočila jsem se panicky kolem své osy a snažila se prohlédnout skrz kouř. Na chvíli jsem zavřela oči a pokusila si vybavit pokoj, v němž jsem byla. Okno… Rozeběhla jsem se k místu, kde se mělo nacházet okno a zastavila se přímo u něj. Začala jsem jednou rukou prudce lomcovat klikou od okna, abych jej otevřela. Chvíli nic, a když už to vypadalo bledě, klika povolila. Otevřela jsem okno a do obličeje mě udeřil vzduch, který se okamžitě začal mísit s ohněm. Ohlédla jsem se po pokoji, který byl polovinou v žáru ohně, a v očích se mi zaleskly slzy. Nadechla jsem se, pohlédla dolů na smaragdový trávník pod naším domem a zavřela oči. Vyhoupla jsem se na parapet, stoupla a skočila do zeleně pode mnou. Krátký let ve vzduchu a pak silný dopad na tvrdou zemi. Snažila jsem se ochránit Lissu, co nejlépe jsem mohla. Pocítila jsem jemné šimrání na tváři od stébel trávy. Spokojeně jsem vydechla a pokusila se vnímat lidi, kteří se seskupili okolo mě. Tlumené hlasy, žlutá zář ohně někde nade mnou a rozmazaný pohled. Chtěla jsem vnímat, jenomže spánek nehodlal čekat. Víčka mi klesla, kdesi v dálce jsem zaslechla své jméno a upadla jsem do temnoty.