Panství - 4. díl

Mužík je vedl klikatými uličkami, po schodech do vyššího patra, přes několik prázdných místností. Nástěnné obrazy a pyšně stojící rytíři u každých dveří náramně dokreslovali ponurou atmosféru. Byl zde chlad a zjevný zápach vlhké zatuchliny. Sotva se dalo dýchat. Náhle mužík stanul před dveřmi, které otevřel a pobídl nás, ať vstoupíme. V místnosti plápolal oheň z krbu. Uprostřed stál dlouhý stůl připravený k hostině.

„Vítejte na mém panství,“ ozvalo se z tmavého rohu, načež povystoupil prošedivělý starší muž s pronikavým pohledem. Hluboký hlas se rozezněl jako lovecký roh. „Co vás k nám přivádí?“ Fox se ujal slova a vysvětlil celou situaci. O přepadení se raději nezmínil, nechtěl se uvést jako pošetilý blázen, který mluví z cesty, i když věděl své.

„Nu dobrá, přijměte mé pozvání a nechť se zde cítíte přinejmenším jako doma. Lucius vám ukáže váš pokoj. Musím vás požádat o jednu věc. Z toho pokoje do ranních hodin za žádnou cenu nevycházejte. Bude se zde večer konat oslava na počest mého bratra a nerad bych byl s přáteli vyrušován. Pozval bych vás, ale v jídle jsme trochu konzervativní, i v řečech, které spolu vedeme. Určitě by vás přítomnost mezi námi mírně řečeno nudila. Ovšem, budeme se držet vašich pokynů a rad. Děkujeme za vřelé přijetí….. Ó, co jsem to za nezdvořáka, málem bych se zapomněl představit,“ pronesl a vystoupil na světlo. Ostře vyrýsovaná tvář a hluboké oči, neustále těkaly po Lauře.

„Mé jméno je Garibald II“ Ruka se natáhla k Foxově a následně uchopila Lauřininu. Mírný polibek se opřel o decentní lichotku. „Jste velmi půvabná dáma, tak mladá a plná svěžesti. Kéž nejsem mladší o 40 let. Neurazte se,“ vyhrkl ze sebe a podíval se přísným pohledem na Foxe. Ten dal ihned najevo, že je vše v pořádku a Laura poděkovala za poklonu, přičemž se začervenala na tvářích.