Panství - 5. díl

„Ten je tedy opravdu zvláštní,“ špitl Fox Lauře, když dosedl na postel v pokoji.

„Ale je milý. Jo a na svůj věk ještě velmi sexuchtivý. Ale prosím tě Foxi. Je to jen postarší muž, který měl možnost políbit mladou ženu. Uvidíš sám, až budeš v jeho věku.“ Při poslední položené větě se na něj usmála a pohladila po vlasech.

„ A kde je vlastně Jaguza? Určitě bude s koňmi a vyspí se na hromadě slámy, tak to dělává vždycky. O toho nemusíš mít strach, Lauro." Světlo pohltila neustupující tma a den se proměnil v noc. Bylo slyšet přijíždět kočáry. Zřejmě hosté na oslavu. Fox se překulil na druhou stranu a snažil se usnout. Nemohl se zbavit dojmu, že někdo stojí za jejich dveřmi a poslouchá je. Po náročném dni nebylo příliš namáhavé upadnout do tvrdého spánku. Ovšem Laura měla úplně jiný problém. Chtělo se jí nutně na záchod a do rána to určitě nevydrží.

Stále dokola ji v uších znělo „Z toho pokoje do ranních hodin za žádnou cenu nevycházejte.“ Jenže nemohla si pomoct. Odskočí si na záchod a hned se zase vrátí nazpět, bude potichu a nikdo si toho nevšimne.

Laura zvolna stiskla kliku a potichu se vkradla na chodbu, odkud vedlo nespočet dveří. Jen jedny byli užší, než všechny ostatní. Laura se na ně zaměřila a velmi pomalými kroky se k nim vydala. Tu a tam se ozvaly velice zvláštní zvuky vycházející z místnosti za velkými dveřmi. Tam podle všeho musela probíhat údajná oslava.

Úzké dveře opravdu skrývaly tolik potřebnou toaletu. Klasická díra do neznáma a dřevěný sedák. Kamenné umyvadlo a vědro se zapáchající vodou postavené pod ním. Laura vykonala svou potřebu a opět se vydala nazpět za svým mužem. Zvuky se nedaly přeslechnout. Čvachtání, vrčení a praskání, které se ozývalo chodbou, bylo nesnesitelné. Zvědavost se stala osudnou chybou, která Lauru donutila se podívat klíčovou dírkou dovnitř. Srdce se jí zastavilo.