Proč ?!

Chlad mi lezl do morku kostí a já se ztrácela v myšlenkách. Tohle se mohlo stát jen mě! Jen já jsem mohla umřít na svůj velký den! Den, který měl být doživotní vzpomínkou… Den, kdy jsem měla být oficiálně jeho. A nyní bloudím po zasněženém lese ve svatebních šatech od své vlastní krve. Cožpak se to muselo stát? To jsem s ním nemohla zůstat? Živá? Nyní jsem polomrtvá! Proboha proč? Chci být s ním a ne, být zrůda… Krvelačná zrůda, prahnoucí po krvi… za to může to hnusné stvoření! Ten člověk, přesněji monstrum, co mi to provedlo! Proč já? Proč dnes? Po tváři mi stekla slza a já se otřásla zimou. Rty se mi chvěly pod náporem vzlyků, které jsem se tak dlouho snažila zadržet. Pomalu se stmívalo a já zůstávala v lese. Ano, bylo ze mě jiné stvoření, které by nemělo mít strach, ale já se i tak bála. Netušila jsem, co budu dělat. Zda to přežiji. Zavrtěla jsem hlavou a prostoupila několika větvemi. Z nebe se začaly snášet další zimní vločky a já se otřásla. Pravděpodobně zde budu mrznout hodně dlouho. A hladová.