Úvaha o životě

Nevěř andělům, pro jejich tváře, buď na straně démonů. Vědí, jaký je svět.


Jaký to je pocit? Stát u propasti a hledět do jejích hlubokých štěrbin.
Přitom otázka je jednoduchá a jednoznačná; žít či nežít.
Udělat krok vpřed a spadnout níž, do toho osudného místa.
Nebo couvnout zpět a začít od znovu.
To záleží jen na nás, na našem příběhu, na to, co jsme si kdy prožili.
Vstoupíme na svět s povinnosti, ale nikdo se nás neptá, jestli o to stojíme.
Proč jsme také neměli na výběr? Život má být dar. Někdo si může dovolit drahý a podle svých představ. A někdo ho má takový, jaký dostane. Darovanému koni, na zuby nekoukej.
Život je takový, jaký si ho uděláme. Můžeme si vybrat dar? Ano, můžeme. Naše chování.
Chovejme se čestně a spravedlivě, dary k nám budou upřímné. Život k nám bude upřímný.
Na světě je tolik složitých věcí, které zvládne málokdo. Kdo to jak řeší? Sebevražda? Sebepoškozování? Ano, tím jsem si také prošla. Ale to je život, ta přetvářka. Náš největší nepřítel. Proč? Protože právě v životě poznáme ty mrchy, co nám ho kazí. Že by vyslání? Řeknu vám jedno. Važte si ho. Naučte se radovat z maličkostí, usmívejte se, až vám bude podkopávat nohy. Zde máme totiž jen dvě možnosti. Spadnout a vstát nebo se vyhnout. Jiná není, vždy se musíme postavit na nohy, ať to dá jakoukoli práci, musíme bojovat, stát si za svým.. Protože to je naše role v životě. To je on. Ještě si stále myslíš, že je to tak snadná věc? Tak otevřete oči a rozhlédněte se.