Tam kde rostl Klokoč - kapitola 5. a 6.

Kapitola pátá


"Probuďte se slečinko ! Stalo se vám něco ?" budila paní Krausová Moniku.

"Co, co je?" zmateně kolem sebe koukala Monika.

"Asi jste byla unavená a usnula jste tu na stole," vysvětlovala ji paní hajná. Monika se sháněla po Patrikovi, ale na své židli neseděl.

"Kde je můj snoubenec ?" vykřikla na svoji hostitelku.

"To já nevím moje milá a uklidněte se, celá se chvějete," odpověděla ji.

"Už si vzpomínám. Odešel s nějakou dívkou. Nemáte paní Krausová dceru ?" rozpomínala se Monika.

"Já, dceru ? Bohužel ne," tahala se sebe stará paní.

"Přišla sem, dívala se na nás těma svýma uhrančivýma očima a pak odešla s Patrikem. Nebo spíš on s ní, sobec !" už si všechno dokonale vybavovala Monika.

"To se vám muselo něco zdát. Tady nikdo jiný nežije kromě mně a mého muže," ujistila jí paní Krausová.

"Jak jsme tady s mým snoubencem vlastně dlouho," zeptala se Monika.

"Asi hodinku. Promiňte, že jsem vás nechala tak dlouho čekat, ale chtěla jsem ten svetr manželovi ještě dnes doplést. Doufám, že se nezlobíte a že jste se zahřáli a pochutnali si na mých buchtách ?" usmívala se paní a čekala na kladnou odpověď od Moniky.

"Ano, byly moc dobré a děkujeme za všechno. Teď ale musíme najít Patrika. Kde jen může být ?"


kapitola šestá

"Pojď, pojď ke mně blíž, vem si mně, celé mé tělo. No tak, copak se ti nelíbím, polib mně nebo se mně bojíš ? Tak tedy začnu já. Nejraději líbám na krk," skláněla se nad Patrikem ona neznámá kráska. Patrik byl stále pod jejím vlivem. Pod vlivem těch černých nelidských očí. Najednou dívka otevřela ústa a připravovala se k "polibku", ale ne jako vášnivá milenka, ale jako hladová šelma. A také jako nějaké pumě, když se chce zakousnout do své oběti ji vylezly dlouhé špičáky. Jak se však nakláněla nad Patrikem, všimla si, že mu visí na krku křížek s Ježíšem. V tom se ji zkřivil obličej a jako když do ní vší silou někdo strčí, odmrštila se od něho až ke stěně místnosti.

V tu chvíli se Patrik konečně vzpamatoval a byl již ve střehu. Opět na něho chtěla zaútočit. Vrčela jak pes a z otevřené pusy jí tekly sliny. Obličej měla najednou bledý jak mrtvola, pod očima modré kruhy a v bělmu byla vidět krev. Lícní kosti měla neobyčejně velké.

Patrik naštěstí věděl s kým má co do činění. Ještě se s něčím takovým nikdy nesetkal, ale hodně o tom četl. Zajímal se o okultní vědy a do nich patřilo i to co měl před sebou a s čím teď bojoval. Byla to upírka.