Vítejte ve Forestburg - 4.díl

"Co říkají všichni?"

Žena se krátce zadívala na půllitr Hospoda, pokud se tomu tak dálo říkat, byla spoře osvětlena několika plápolajícími svícny. Člověk si tu připadal jako v jiném světě. Divoký západ s příměsí středověku. Mike udělal několik váhavých kroků vpřed.

"Dostali jsme se do nějaké záře kousek za kopcem", řekl a rukou se pokusil naznačit směr osudného místa.

"Myslím, že se nám stalo něco s motorem, ale nejsem si jist, kdyby tu byl někdo ochotný....můžeme zaplatit", vysoukal ze sebe.

"Mám lepší nápad mladíku". Hostinská se pomalu otočila a zašmátrala v kazetové skříňce. "Tady máte. "Nejdříve si odpočiňte v našem pohostinném kraji, určitě jste vyčerpaní a zítra se vám na to Rowan podívá, co vy na to?"

"Jo to zní dobře, kolik jsem dlužen", optal se Mike a další dva kroky ho přiblížili k barovému pultu. Vicky se stále držela za jeho zády a cítila na každém kousku svého těla, jak ji ti staří oplzlíci sledují. Mike ze své peněženky vytahoval zelené bankovky. Stará žena ho razantně chytla za paži a naklonila se k němu. Její výraz by ji mohl leckterý ničema závidět.

"Jednou pomůžu já vám, podruhé zase vy mě" a odsunula jeho ruku i s penězi dál od sebe.

"Tak vám děkujeme", ušklíbl se Mike a zasunul si šrajtofly do zadní kapsy. "Muzika", hlasně zvolala hostinská, načež se vše vrátilo do původních kolejí. Místní se otočili zády k nim a pustili se do méně hlasných dialogů. Mike se podíval na Vicky a chytl ji za ruku. Oba dva společně vystoupali jedno patro a našli si svůj pokoj s přiřazeným číslem 1.

"Něco tady nehraje, Vicky. A to myslím opravdu vážně. Vyspíme se a hned ráno najdeme toho Rowana. Snad si bude vědět rady a spraví to, alespoň na dojetí do Camprocku. Nechci tady být, ani o hodinu déle, než je nezbytně nutné. Jo, to já taky Mikeu, už aby jsme zase byli na cestě do Greenedace", souhlasila Vicky.