Vítejte ve Forestburg - 5.díl

Místnost páchla po plesnivém dřevu. Jedna postel uprostřed a dvě komody, již dávno nesplňovaly požadovaný efekt útulnosti. Záclony zežloutlé kouřem a v každém rohu chuchvalec pavučiny.

"No horší to být už nemohlo", procedil mezi zuby Mike a posadil se na kraj postele. Vicky se odebrala do koupelny a opřela se o zrezlé umyvadlo. Byla unavená. Pootočila kohoutkem a spojila dlaně, do kterých jí jen párkrát ukáplo.

"Skvělý" Podívala se na sebe do zrcadla a pak na Mike, který zkoušel pružnost postele. Netrvalo moc dlouho a spánek se přihlásil o svou pozici.

Stál u okna a nehnutě zíral před sebe. Snad zapomněl i mrkat. Oči mu těkaly z jednoho místa na druhé, hledal něco pochopitelného, ale jediné, čeho se mu dostávalo, byly další a další otázky "S tímhle městem je něco v nepořádku" mumlal si tak tiše, jak to jenom šlo a neodvracel svůj zrak od ulice před domem.

"Bum". Splašený havran se rozlétl přímo proti němu a nakřápl jednu okenní tabulku. Mike poodskočil a se zkřiveným výrazem se vrátil na předešlé místo. Havran se zmítal v cukavé křeči na cest nedaleko dveří do hospody.

"Co to bylo", zeptala se Vicky s dostatečnou dávkou překvapenosti a přitáhla si peřinu víc ke krku. Mike se na ni ani nepodíval a pronesl.

"Tohle město je zvláštní, Vicky." "Jo, vím", odvětila.

" Víš, už dobrou hodinu sleduji ulici před domem, neviděl jsem tudy projet, ani jedno auto. Dokonce jsem nespatřil ani jedno dítě. Nejsou tu dráty vysokého napětí. Mike se otočil k rozespalé Vicky, která se na něj upřeně dívala a vytáhl z kapsy mobilní telefon.

"A tohle?" Samozřejmě, že bez signálu.

"Prosím tě, Mikeu, to že si tudy neviděl projet auto, neznamená, že tudy auta nejezdí Vicky se vypotácela z postele a natáhla na sebe džíny.

"Pojď, půjdeme spolu za tím mechanikem, ať se odtud dostaneme, co nejdříve. "Jo dobrý nápad". přitakal Mike a věnoval poslední chvilky naprasklému oknu