Záhadná houpčka

Opuštěná houpačka u vody. To bylo vše, co po ní zbylo. Jediné, co mi zbylo po ní… Déšť mi smáčel vlasy a rty. Kapky, jež vypadaly jako perly, smývaly jemné dřevo houpačky a mě se v očích leskly slzy. Bývala tak šťastná… Tohle místo pro ni bylo útočiště a teď? Teď je to místo, kterému se každý vyhýbá obloukem. Měla jsem pocit, že ji zase vidím, jak se houpe. Tmavé vlnité vlasy jí vlály v lehkém vánku a safírové oči jí zářily štěstím a radostí. Smála se a byla šťastná. Problém byl, že byla. Už není… Je pryč a zůstalo tady jen tohle prázdné místo a já… I když byl zákaz chodit k té houpačce, přistoupila jsem k ní blíž. Rukou jsem přejela po hladkém povrchu dřeva a posadila se na ni. Déšť neustával a mě steklo pár slz po tvářích. Zavřela jsem oči a pak nic… Lana se přetrhla a mě pohltila rozvodněná řeka. Chlad mi prošel celým tělem a pak jsem ji uviděla. Mou malou Isabell… Byla jsem s ní; navěky.
_____________________________________________
Následující den v novinách
Osmnáctiletá dívka se utopila!
S Lilian Winter se včera večer utrhla lana na houpačce u řeky. Tudíž se utopila v rozvodněné řece, stejně jako před dvěma měsíci její mladší sestra Isabell Winter. Nikdo neví, jak se mohla lana přetrhnout, ale mnozí se domnívají, že za to může silná bouře. A nebo ji malá Isabell chtěla mít u sebe? Existuje několik svědků, kteří viděli Isabellina ducha, jak se pohupuje na prázdné houpačce. Je to pravda? Nikdo nic neví a pravděpodobně se pravdu už nikdy nedozvíme.