Televize.

Tolik stanic, člověk by očekával, že si něco zajímavého vybere a ono tomu tak není. Samé reprízy, zvlášť ty normalizační seriály, z toho jsem na prášky… A těch kriminálek, po hříchu blbých. Někdy si říkám, že bych ty dialogy napsala lépe i lahve vína, než profesionálové… Divím se hercům, že do toho šli, ale pravda, divadla byla dlouho zavřená, mají rodiny, jsou zvyklí na určitý standart. Člověk by si měl dávat věci do souvislostí a nenechat se „lapit“ na první dobrou… Není to snadné, jde to, ale někdy na to nemám sílu, bohužel…
Prolistovávat program je prostě neveselé, alespoň tedy pro mne. Jak kdysi říkal pan Sovák: "Někdy mám pocit, při sledování televize, jako kdybych se koukal z okna a nikdo nešel." Výstižné.
Jak se ty televize mohou uživit? Nechápu to…, snad jedině z těch reklam, které mi přijdou delší a delší. U některých si mohu „ukroutit“ hlavu, neboť nepoznám, co reklama propaguje, nabízí… Jsem prostě na tenhle svět stará… Zůstávají jen ty vzpomínky, ale stačí to? Jsou chvíle, kdy si to nemyslím…, vstávám s neradostí, vím, že mně nečeká nic…