Cesta k jednoduchosti Milena Jesenská

Dekorativní předmět?
„Žena je dekorativní od přírody a je
její povinností dbáti toho. Doufám, že
se budete říditi starým francouzským
příslovím: nelíčená žena, neholený muž.“
Č. S. čís. 3

Jinými slovy: žena je znamenitá okrasná věc a její povinností je,
nezapomenout na to. Zvláště, když dělá něco užitečného, třeba vaří
nebo pracuje v továrně anebo koupe děti a spravuje prádlo pro celou
rodinu, je dobře, aby nezapomínala býti krásnou. V době, kdy se táta
dře a vydělává s napětím sil málo peněz, a v době, kdy dorůstají děti
a je třeba myslet především na to, aby jim nic nechybělo na výživě
a hygieně, bude dobře, nakoupí‑li máma líčidla, protože žena má povinnost
být krásná. Mladé děvče, které chodí na přednášky, na gymnázium
nebo do dílen a stará se o to, jak by se stalo samostatným, ať
se především nezapomene nalíčit. Opravdu jsem si nikdy nemyslela,
že by měly módní přehlídky nějakou důležitost, ale začínám se
domnívat, že ji přece mají. Ve dnech, kdy se tak zoufale bráníme proti
tomu, aby se z děvčat stávala nepotřebná a nesamostatná stvoření,
v době sportovního rozvoje a v době tělesné hygieny, od které
očekáváme, že nám vychová zdravé a hezké ženy, statečné
a rozumné matky a pracovnice, v té době se řekne děvčeti:
nezapomeň, že jsi na světě pro okrasu a že je tvoje povinnost líčit se!
Nevím, jak to příroda zařídila, člověk se v tom nevyzná. Jisté je,
že nařídila ženě, aby rodila děti, a nevím, je‑li to krásné. Skoro se mi
zdá, že to je velmi namáhavé a nijak hezké a že to začíná být hezké,
až když už je po všem a když už v kolébce brouká děťátko. Rozhodně
však nemyslím, že by žena, která poslouchá přírodu a dělá, co jí
příroda nařídila, totiž má děťátko, měla hodně času starat se
o povinnost být dekorativní. Podaří se jí s námahou být čistá, milá
a upravená a ostatní energii spotřebuje určitě na velmi nedekorační
věci, jako je živení a výchova miminka a všecko, co s tím souvisí:
a souvisí s tím přemnoho. Třeba udřený a nijak zvlášť vlídný tatínek,
kterému je třeba pomoci žít a který by se divil, kdyby ho žena
přivítala se slovy: „Poslyš, můj milý, jsem od přírody dekorativní
a mojí povinností je dbát na to.“ Roztrhané punčochy a hladové
žaludky a nedodělané úkoly několika kluků a starost o všechno, co
souvisí se spokojeností malého domácího království a co všechno
spočívá na mamince, také nikomu čas nepřidají. A kdo rozluští tu
těžkou hádanku, která žena je lépe na svém místě, ta, která na sebe
vzala jakoukoli povinnost a nese tak společně se všemi pracujícími
lidmi kousíček břemene, pomáhajíc všem ostatním, anebo ta, která
se stará o „povinnost být dekorační“?
Ve Vídni říkají namalovanému děvčeti: „gut gemalt, halb gewonnen“.
Přeložilo by se to asi tak: dobře namalovaná tvářička je znamenitá
lapačka, a nemusím vám jistě vysvětlovat, co to znamená, a ani
vám nemusím říkat, že se žena, která nemyslí na podobné hlouposti,
malovat nebude. Jsem přesvědčena, že ten úspěch malovaných tváří
je také jen pochybný, a kdyby poslouchaly malované ženy muže,
když mluví upřímně, zaslechly by, jak se jim to vlastně nelíbí. Zkuste
to jednou, a bude‑li třeba váš muž o nějakém malovaném děvčeti
říkat, že to je hezké děvče, vzpomeňte si na svou povinnost být
dekorační, kupte si růž a naličte si rty. Hned uslyšíte něco, co vám
předem ani psát nebudu, a hned se dozvíte, jaké mají muži mínění
o malovaných ženách. Muži mají dvojí měřítko pro ženy: jedno pro
tu svou a druhé pro ty ostatní. A kdyby se vám tisíckrát zdálo, že to
je nespravedlivé, je to přece spravedlivé, protože muž se na svoji
ženu dívá měkkýma očima, říká si: to je moje milá, můj kamarád,
to je naše maminka, a ovšemže je pak přísný a puritánský, a když
nevíte, jaká to je pro vás výhoda a jaké vyznamenání, nepochopily
jste nikdy, jak potřebuje být muž na svou ženu pyšný.
Neříkám, abyste chodily s obličejem, který se leskne po horké
vodě a čerstvém vydrhnutí jako právě vyčištěná okenní tabule. Také
není třeba, abyste nosily na špičce nosu zrcátko. Dobrý krém na
kůži, účelné mytí a pěstění tváře, dobrý pudr (s mírou) a i masáže
obličeje, především znamenité mýdlo a mytí několikrát denně jsou
jistě dostatečnou péčí a docílíte jí lepších výsledků než líčidly, která
nikdy nevypadají jemně a nikdy neozdobí půvabně obličej, ale zato
vám zničí tvář tak, že později se bez nich opravdu neobejdete. Vyryjí
vám vrásky v létech, kdy váš přirozený věk by si to ještě dávno
nedovolil, a zkazí vám kůži nenapravitelně. Na mladém obličeji, kde
je zbytečné, vypadá snad líčidlo (v nejlepším případě) pikantně. Na
obličeji starším vypadá uboze a smutně. Nezakrývá vrásky a odkrývá
jen strach před stářím. A velmi lehce se může přihodit, že žena
klidně a samozřejmě zestárlá vypadá proti „mladě“ nalíčené ženě
opravdu mladá a svěží a k pomilování roztomilá. Tvář je
nepodplatitelný svědek a vše, co jste zažily, zůstane v ní vyryto
po věky. Líčidlo do ní vrývá nepěkné stopy, a i když jej užíváte naivně
a dětinsky, jsou stopy po něm těžké a nevyzrazují nic dobrého.
Nevím, jak bychom se vyjímaly jako dekorace života, myslím,
že by nám to neslušelo. Jistě bychom se při tom hrozně nudily.
Představte si, že bychom vedly existenci jako štukoví andělíčci na
secesních fasádách, v zimě, v létě, ve dne, v noci něco krášlily, pořád
se při tom stejně tvářily, a pak až by z nás štuk opadal, nezbylo by
nám nic než se dál usmívat, protože bychom nic jiného už neuměly.
Děkuji pěkně za takovou roli v životě. Musí to být velmi mrzuté. To
raději popadnout první práci, která se připlete pod ruku, a pak další
a zase novou a raději zestárnout lidsky a jaksi uprostřed života
a dostat obličej plný vrásek a vráseček, které se tak vesele skládají do
úsměvu jako varhánky na škrobeném límečku a které z nás jednou
udělají čipernou a, pokud to dovedeme, veselou a moderní babičku!