Chytrému napověz

Z vašich příběhů - Chytrému napověz
Nedávno jsem narazila na vtip: manželka se ptá manžela, jak hodlá trávit Velikonoce. On jí odpověděl: „Jako Ježíš. V pátek zmizím a v pondělí se objevím.“
Úplně jsem se při té představě zatetelila blahem. Kéž by i můj muž aspoň na pár dní někam zmizel. Jenže jeho nic takového ani nenapadne. On radši zůstane doma a bude mě prudit. Takže když chci mít od něj na chvíli klid, vymyslím mu nějakou práci.
Třeba jako minulý víkend.
Kolem domu se nám už asi třicet let povalují obrovské, těžké kusy betonu. Nastal čas je konečně odklidit. Manžel si utrápeně povzdychl, že se mu do toho vůbec nechce. Ale já nepovolila. Zeptal se, jestli bych mu s nimi nepomohla. Jasně, to nevadí, že jeden ten kus váží víc než já. Samozřejmě pomůžu. Klidně si je naložím na záda a odtahám všechny sama.
Pochopil.
Ale nikoho jiného si na pomoc nepřizval. Prý to zvládne sám.
Obětovala jsem se a šla ho podpořit alespoň úsměvem a dobrou radou.
Stál bezradně u prvního panelu a přemýšlel, jak ho dostat na vlek, který měl připojený k autu, aby pak všechno rovnou odvezl.
Nakonec přišel s geniálním řešením. O vlek opřel prkno a rozhodl se, že betony bude nahoru šoupat. Nepřišlo mi to jako dobrý nápad. Varovala jsem ho. Nedbal.
„Ženo, mlč! Já vím, co dělám,“ štěkl po mně.
Pomaličku sunul první kus po prknu nahoru. Když byl skoro u konce, prkno se převážilo a s pořádným švihnutím ho praštilo přímo do ... jeho křehkých klenotů. Stál totiž obkročmo, aby se mu s panelem co nejlépe manipulovalo. A on má navíc opravdu krátké nožičky.
Přísahala bych, že jsem zaslechla křupnutí.
Chvíli tam stál bez hnutí. Oči vytřeštěné, dýchal jako lokomotiva a tvářil se, že právě odbila jeho poslední vteřina. Pak z něj vyšlo cosi mezi zakokrháním a skřípěním brzd. Rozhodil ruce, pak jimi popadl své nabourané mužství a poskakoval na místě jako plechová slepička na klíček.
Mezitím na mě vrhal zlostné pohledy. Protože kdo jiný může za fyzikální zákony, že ano? A že jsem ho varovala? To jsem si v tu chvíli nedovolila připomenout. Popravdě jsem ani nemohla. Smála jsem se totiž tak, že jsem nemohla popadnout dech a málem se skácela ze schodů, ze kterých jsem ho celou dobu pozorovala.
Inu, jak se říká: chytrému napověz, hloupého vezmi prknem přes… Zdroj Facebook