Facebook

Každý den nás akorát obírá o čas. Kolik věcí bychom stihli udělat za dobu sezení na této proklaté stránce. A stejně se sem každý den vracíme. Tisíckrát si můžu říct, že tu stránku smažu ze svého života a už nikdy ji neotevřu. Ale když pak jdu ven a z několika různých stran slyším: "To video na facebooku včera bylo mazec. Tak jsem se dlouho nezasmál." Copak se to dá? Copak se dá být takhle mimo a nemít svou knihu tváří? Ale vždyť v době našich rodičů, taky nic takového nebylo a přece se bez tohoto "ďábla" obešli. Proč oni to dokázali a my ne?

Oni měli jiný svět "tam za okny". Ten svět, který někteří z nás už ani neznají. Ten svět, který pro ně byl facebookem. Byla to taky kniha tváří, kde se seznamovali. Jenže oni přitom viděli i gesta těch lidí. Jak můžeme někoho poznat, když nevidíme jak se tváří? Neslyšíme jeho hlas? Vždyť nemůžeme člověka znát jen z toho, co napíše. Měli bychom vidět i jeho mimiku a slyšet odchylky v hlase. Ne, facebook pro mne není dobrý pro seznamování. Je hodně lidí co si mě přidá do přátel a já pak jen sedím a přemýšlím. Znám toho člověka? Neznám? A kolikrát dojdu k názoru, že neznám. Proč si mě přidal, to už je jiná otázka. Nevysvětlitelná. Asi bych ani nespočítala, kolikrát jsem se rozhodla tuto stránku ignorovat. Říkala jsem si tolikrát, že už ji neotevřu a svůj účet smažu. Několikrát jsem ho smazala, ale po čase jsem zjistila jednu věc. Můj smazaný účet nic neřeší. Smažu ho sice já a budu chodit ven. Ale stejně nebudu mít s kým, protože ostatní budou stále sedět a podléhat tomuto peklu. Ano výsledek byl vždy stejný. Svůj účet jsem zase obnovila. Jednou jsem na facebooku četla jeden status, který budu citovat: "Scéna jako z hororu. Republika je několik dní bez proudu. Lidé vybíhají na ulici s fotkou v ruce a křičí: Líbí se ti to? No tak líbí se ti to?" Ano teď se může člověk zasmát, ale já věřím, že se to jednoho dne stane. Často potkávám lidi, kteří už neznají věty jako "To je pěkné" nebo "To se ti povedlo." Ne. Když se jim něco líbí, tak zvednou palec nahoru a řeknou: "To se mi líbí."

Místo toho aby se pořádně a nahlas zasmáli, oznámí "lol". Zkratku "omg" používají, aniž by znali její význam. Jednou jsem jednomu klukovi, při téhle zkratce řekla: "Neber jména božího nadarmo." Nepochopil, co mu chci sdělit, tak jsem se zeptala: "Víš vůbec, co ta zkratka znamená?" Koukal na mě jako bych byla blázen. Ale to je asi dnešní svět.

Vlastně je to dnes úplně obráceně než dříve. Taky mohli podat žádost o přátelství. Ale probíhalo to jinak. První museli dotyčného poznat, povídat si s ním a dobře si s ním rozumět. Teprve pak byla jejich žádost schválena. Ne jako dneska, kdy je první schválena žádost a pak až lidé začínají komunikovat. Byly místa, která na to byla vhodnější. Třeba tematické kluby a hospody. Něco jako naše dnešní skupiny na facebooku.

Také se občas podivuji nad dnešními vztahy. Nemůžete s člověkem chodit, pokud ho nemáte ve vztahu. To prostě nejde!Aspoň podle některých. Tuhle jeden můj kamarád si našel přítelkyni. Napsala jsem mu odkud je a on mi řekl, že je z Plzně. Zeptala sem se, odkud ji zná a on odpověděl z facebooku. Další má otázka byla, jak často jsou spolu. Dozvěděla jsem se, že se setkají o prázdninách. Pro mě nepochopitelné, ale jim to asi vyhovuje.

Facebook je pro mě nepochopitelný svět. Svět, který nikdy nespí. Závěrem by mě k tomu napadlo jedno přirovnání. My tady si myslíme o Ostravě, že nikdy nespí. Ostrava si to myslí o Brně, Brno o Praze, Praha o Benátkách a Benátky o New Yorku. Ale je to omyl i ten New York na pár hodin zavře svá víčka. Ovšem facebook to je věc. Ten nikdy nespí. Takže si pamatujme. Facebook nás všechny vidí a sleduje.