Jaroslav Hašek Povídky II

Zápas s Armádou spásy

II.

A tak setkal jsem se ve vinárně s panem sekretářem Hoppsem od místního velitelství Armády spásy.
„Jsem,“ řekl přívětivě, „vyslán Armádou spásy; může být, že by vás velice zajímalo slyšet mé názory. Je-li zde nějaká místnost, kde bychom byli sami, byl bych velice povděčen…“
„Rozumím vám,“ pravil jsem, mrkaje významně na něho, „zplna souhlasím, půjdeme vedle, dáme si tam přinést láhev vína…“
„Dovolte…“
„Jaképak dovolte,“ řekl jsem, plácaje ho důvěrně po zádech, „vím, že nejlepší vojáci Armády spásy rekrutují se z bývalých alkoholiků. Dáme si tam přinést ještě láhev rumu.“
Když jsme seděli sami, pravil mladý pan Hopps: „Odpusťte, ale já to myslím doopravdy. Mám vám něco zazpívat?“
„Zpívejte,“ poručil jsem mu, a pokuřuje doutník, pohodlně jsem natáhl nohy.
Počal zpívat tichým, dojemným hlasem:
„Jdeme kupředu proti všemu zlu,
byť to třeba byl satan sám;
jdeme k vítězství proti světa lsti,
boží království jest cílem nám.
Jdeme kupředu, neznáme svodu,
věrně budem vždy k pravdě stát.
Jdeme k vítězství, z hříchu k milosti,
aby nový život byl zde znát.“
Když ukončil, řekl jsem: „Já také něco umím.“ Poslyšte: Zazpíval jsem:
„Kdo dá výhost klamu, bludu,
boží pravdu vyvolí, ten se zbaví všeho trudu,
nic ho více nebolí. Nazdar, na vaše zdraví!“
Díval se na mne svýma modrýma očima.
„Dovolte, pane,“ řekl, „proč to pijete?“
„Poněvadž mně to chutná, nechcete se napít? Ale proč bych vám to nabízel. Česká žena Pavla Moudrá měla kdysi přednášku o Armádě spásy, ve které dokazovala, že Armáda spásy dělala pravé divy. Z opilců stávali se takřka přes noc lidé střízliví, z brlohů neřestí a pustých vášní stávaly se spořádané domácnosti, z prostitutek obětavé ošetřovatelky nemocných, ze zpustlých zločinců horliví kazatelé mravnosti. Vy mně neimponujete. Byl jste opilcem? Nebyl. Potloukal jste se v brlozích neřesti a pustých vášní? Nepotloukal. Byl jste prostitutkou? Nebyl. Byl jste někdy zpustlým zločincem? Také nebyl. Prosím vás, řekněte mně, mladý muži, jak chcete být kazatelem mravnosti, když k tomu nemáte předběžného vzdělání zpustlého zločince, lupiče, alkoholika. Víte, z jaké rodiny vyšel objevitel střední Afriky – David Livingstone? Jeho děd i otec viseli pro svatokrádež. A kde se vzdělával Jan Paton, misionář lidožroutů hebridských? Na galejích, na které byl odsouzen pro otcovraždu. Napijte se a nedělejte hlouposti.“
Mechanicky vzal skleničku rumu a vypil.
„Já jsem opravdu z dobré rodiny,“ řekl omluvným tónem.
„Tak vidíte, mladý muži, to ještě není žádné neštěstí, to se dá všechno během času napravit. Ještě můžete třebas někde vykrást půdu a dá bůh, že se vám podaří i okrást tu a tam nějakou banku. Nač věšet hlavu, napijte se ještě jednou! Pravda, výborný rum.“
Panu Hoppsovi, nezvyklému na takový nápoj, oči se počaly klížit. Počal jsem mu tichým, něžným hlasem zpívat ukolébavku:
již zazní z doubí hlas slavíčka
a počne v loubí pět hrdlička
a přejde zima i prška zlá,
i kvítky vzejdou – hallelujah!
Usnul na židli. Políbil jsem ho na čelo a pohladil jemně po vlasech a tiše po špičkách vyšel z pokoje.
„Tu útratu,“ řekl jsem vinárníkovi, „zaplatí ten pán, on si malinko zdříml.“
A ocitnuv se na ulici, podíval jsem se na hvězdy zářící na obloze a vykřikl do pražských ulic žalm 92:
„Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá, člověk hovadný nezná toho!“
Což mne stálo dvacet korun pokuty pro rušení nočního ticha.