DAL BYCH SI BURČÁK

Ráno jsme se s manželem vydali na nákup. Jednak bylo potřeba doplnit domácí zásoby, jednak nám má po obědě přijet návštěva, takže jsme museli koupit i něco dobrého na stůl.
Když jsme procházeli kolem vinotéky, zahlédl manžel tank s burčákem.
„Dal bych si,“ pronesl a mlsně se olízl.
Moje zkušenosti mě okamžitě začaly kopat do kotníku. Burčák na konci října? A ještě ke všemu ne přímo od vinaře? To nezní jako nejlepší nápad.
Jenže manžel se tvářil tak toužebně, že jsem ho poslala nakládat nákup do auta a sama zaplula do vinotéky. Koupila jsem dva litry.
Když jsme vytahali z auta všechny tašky s nákupem na čtrnáct dní, padl mi zrak na láhev s burčákem.
„Tak co, ochutnáme to?“ navrhla jsem.
Manžel nebyl proti.
Sice jsme ještě nesnídali, ale co už.
Nalili jsme si. No, přátelé...
To, co jsme koupili, nemělo s burčákem společného vůbec nic. A troufám si tvrdit, že s vínem také ne.
„To není moc dobrý,“ zhodnotil manžel po prvním loku.
„Není,“ souhlasila jsem.
Chvíli jsme na sebe koukali.
„Ale přece to nevylejeme, viď?“
Tak jsme si dali ještě skleničku. Abychom se ujistili, že to opravdu není dobré.
A pak další. A pro jistotu ještě jednu. A další.
Ne, opravdu to není dobrý.
Zato to docela slušně kope. Pěkně jsme se zlískali.
Za hodinu má přijet návštěva. Jsou to zapřisáhlí abstinenti.
Ale tak... pochopí to, že jo? Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne.....