Okolo nás Karel Poláček

Věštkyně

Jsou ženy, jimž Hospodin udělil dar věštění, a ony pak, majíce na
domě upevněnou tabulku s nápisem „Věštkyně – I. patro vlevo“,
odhalují lidem tajemství budoucnosti.
Avšak dlužno připomenouti, že věštkyně nesídlí v domech
železobetonové konstrukce, které jsou opatřeny výtahem
a vyzdobeny mramorovým schodištěm.
Naopak: Podobně jako zprostředkovatelky sňatků bydlí
v baráčcích perníkových a jde se k nim přes dvůr.
Také jest odmítnouti domněnku, že odhalováním clony
budoucnosti zabývají se slečny v prvním rozpuku a křehkých vnad.
Spíše podle pravdy řekněme, že věštkyně bývají stařeny zvetšelé
jako mohyla bohatýrova v širé stepi, přes kterou prohání se
hvízdavý severák, vypravuje dávné zkazky o hrdinských činech
našich předků.
A shledáváme zcela přirozeným, že věštkyně bývají ženy, kterým
už dávno uvadl mládí květ. Tak jako bychom nehodlali připustiti, že
po cimbuří paláce pojišťovny Riunione prochází se za měsíční noci
Bílá paní, věštíc některému ze správních radů hrdinskou smrt v lité
seči s nevěřícími Saracény. Neboť duchové a síly tajemné libují si na
rozdíl od živých lidí pouze v staveních zchátralých, kde na dvorku
lesknou se louže duhových barev a kde se štěnice pyšní tím, že jejich
předkové pamatují dobu, kdy byli místodržící Martinic a Slavata
svrženi z oken Hradu pražského, čímž byl dán signál k vypuknutí
války třicetileté.
Nuže, milý člověče, jenž přeješ si poznati budoucnost, jdi do
prvního patra vlevo a zaklepej skromně na dveře. Uvnitř zašourají
bačkory a jakási ctihodná paní s jedním zubem po každé straně, jenž
podobá se pilíři podpírajícímu střechu zahradní verandy, otevře
a škytnuvši praví: „Mladý pán si přeje proroctví?“
Mladý pán přisvědčí a stará paní mu velí, aby usedl. „Přejete si,“
vyslýchá věštkyně dále, „proroctví z ruky, nebo z karet?“ –
návštěvník neví a ptá se, co je lepší.
„Lepší je z ruky,“ tvrdí prorokyně. „Z ruky to stojí pouze deset
korun, ale z karet pět. Zato však z ruky máte odhalenou budoucnost
na celý život, ale z karet se dozvíte, co se vám přihodí v nejbližší
době.“ Návštěvník rozhodne se pro karty.
I odstaví prorokyně hrnek mléka z plotny, které již se hrozivě
nadýmalo hlásajíc, že každým okamžikem hodlá vyběhnouti,
a vytáhne ze stolku karty. Návštěvník se zachvěje, sejme karty a na
babiznu sestoupí duch boží a ona počne takto věštiti:
„Vidím, mladý pane, že máte cestu před sebou. Tu cestu v krátké
době vykonáte a ve zdraví se navrátíte. A budete v nejbližším čase
míti co dělat se soudem. Ale nelekejte se. Nebudete státi před
soudem co obžalovaný, ale bude to skrze peníze – (v extázi) vidím
velké peníze, které vám připadnou dědictvím po blízkém
příbuzném. Vy budete smrt tohoto příbuzného velmi oplakávati, ale
nad penězi se budete radovati.“ (Návštěvník dojat horlivě kývá
hlavou.) „Ale ostatní příbuzenstvo vám bude záviděti a všeliké
ouklady vám činiti, ale vy všecko překonáte a nad nimi zvítězíte.
Tadyhle vidím, že vás obletují tři ženské a všecky by vás rády měly
za chotě svého. Jedna je peněžitá, druhá je zámožná, třetí chudobná,
ale zato ctnostná a má vás upřímně ráda. I vy ji milujete, ale nejste si
toho vědom. A mám-li vám dobře raditi, vezměte si tu chudobnou.
Uděláte s ní velké štěstí. Podívejte se, že vám říkám pravdu,“
a ukazuje na zeleného spodka.
„Proč je zelený spodek chudobná, ale ctnostná nevěsta?“ táže se
naivně mladý muž. „Protože píská na flétnu, nadýmaje tváře?“
„Ne proto,“ opravuje shovívavě moudrá žena, „to je tak, jak se
karta s kartou sejde. Poslechněte mě, vezměte si tu chudou, ona není
jen tak bez krejcaru. A nemyslete si, že má pouze vás. Jeden veliký
pán jí nadbíhá, ani snad o tom nevíte.“
Jinoch slibuje, že si vezme chudou, a stařena řekne „Hotovo!“
a požádá o pět korun.
Časopis Obchodní komora praví, že „vykládání karet může se
díti po živnostensku, tj. za účelem výdělečným, a mohlo by tudíž
býti považováno z hospodářského hlediska za živnost. Naproti
tomu však není sporu o tom, že vykladači karet nemohou na
základě vědeckého neb jiného poznatku prokázati pravdivost svého
úsudku, stejně jako je jisto, že většina těchto vykladačů karet počítá
pouze s nerozumem obecenstva a jejich činnost jest vypočítána na
šálení nevědomých lidí a na mámení peněz. Chybějí tudíž morální
podklady, na nichž každá živnost musí spočívati…“
Nehodláme s Obchodní komorou polemizovati. Časopis
Obchodní komora nedal si prorokovati budoucnost. Je to jeho
škoda. Kdyby tak učinil, pak by zajisté nad svými nepřáteli zvítězil,
mnohé úklady překonal a dověděl by se, že má peníze na cestě;
možná že by i pojal chudou, nicméně však ctnostnou dívku za choť.
Co je pravda? Nechceme, aby nám věštkyně prorokovala věci
ošklivé. Ty i tak přijdou. Avšak každý rád slyší, že má peníze na
cestě. Časopis Obchodní komora by lépe učinila, kdyby se nepletla
do věcí metafyzických. Mystické cítění není časopisu Obchodní
komora dáno. Možno za to míti, že na časopis Obchodní komora
nesestoupí nikdy duch boží a ona nebude věštiti. Neboť je srdce
vyprahlého a nadita pouze paragrafy živnostenského řádu.
Pro duchovní útěchu nebudeme nikdy vyhledávati časopis
Obchodní komora, ale moudrou stařenu, které je dáno odhalovati
tajemství budoucnosti.