Okolo nás Karel Poláček

Krinolína

Jednou večer potkal jsem na ulici dámu v krinolíně, provázenou pierotem. Krinolína se houpala jako zvon o klekání a pierotovi třáslo se na hlavě paví péro. Bylo to ve chvíli, kdy tempo ulice dosáhlo vrchole jako krevní oběh u člověka stiženého horečnatou nemocí. K večeru, jak víme, stoupá horečka člověka i města. I titulky telegramů ve večerních vydáních novin jsou jaksi potřeštěné a divočejší než v ranních listech.
Není nic nápadnějšího než maska na ulici uprostřed civilního davu. Církevní tradice přikazuje lidem, aby v masopustní době brali se ulicí s pomoučenými obličeji a podivně namalovanými rty. Veselost a bujnost je racionovaná pro tuto dobu; a vyjímaje tento čas, je údělem lidstva tráviti život ve španělském límci vážnosti a serióznosti a seděti strnule na hromadě nakupených hodností. Kdo, vyjímaje masopust, je vesel, ten ztrácí nároky na společenské pocty. Ministerští radové nekřepčí, leč v době masopustu. Vrtí se sice, chodí tanečním krokem, ale to je tanec notáblů, tanec aktovky a spisů, nenápadný a bezpečný tanec na půdě seriózní existence.
Avšak nám je sledovati krinolínu, kterak cupitá po ulici. Krinolína je růžová a její báň je poseta modrými kvítky a krajkami. Po ulici lomozí nákladní automobily, vzbuzující svojí hřmotnou existencí nevraživost a bojechtivost psů. Tramvaje netrpělivě zvoní jako předseda schůze uprostřed vzbouřených vášní. Cestu jim zkřížil speditérský vůz, jenž je ohromný a těžko pohyblivý jako plesiosaurus. Nějací vousáči tlačí ruční vozík, naložený železnými tyčemi. Železniční viadukt zaduněl jako blížící se bouře. Hučí nákladní vlak, metaje ohnivý chvost jisker.
Nuže, a co krinolína? Nikdy, pravím, neviděl jsem většího kontrastu jako tuto krinolínu uprostřed civilizace. Bylo to, jako bychom spatřili jednoho večera čínského kuli, an tlačí vozík s mandarínem do Obecního domu, neboť mandarín, jenž ovívá svoji tvář vějířem, chce navštívit koncert ve Smetanově sále. Krinolína vystoupila z osmnáctého století a octla se na křižovatce v Hybernské ulici. Šla drobnými krůčky, pomalu a úzkostlivě. Každé chvíle hrozila jí pohroma. Neboť dnešní lid nepodobá se galantním pastýřům, jaké vídáme na rytinách starožitnických krámů. Dnešní lid velmi pospíchá, uskakuje, tlačí se a strká. Avšak krinolína vznikla v době, která měla mnoho prostoru. Nebylo jí třeba obávati se, že světský shon poruší její galantní tvar. Pod vládou absolutních knížat není dovoleno lidu, aby se tlačil. Naopak lid jest tlačen. Zbylo pro něj málo místa; neboť krinolína svým zvonovitým tvarem opanovala větší část prostoru. V osmnáctém století byla země tichá. V palácích se galantně šeptalo; hluk nebyl oblíben. Tehdy bystřiny milostně bublaly; pažit vyzýval k pastýřským hrám. Paláce byly rozsáhlé; svět končil se železnou mříží parku. I hudba byla tichá; sloupkové hodiny drnkaly stařeckým hláskem menuety. Panstvo tančilo vážným krokem; klanělo se zvolna, až k zemi, přičemž kavalíři kladli si ruku na srdce.
Je pozoruhodno, že kdykoliv změní se násilně forma vládní, zjeví se náhle množství lidí; a kde srotí se dav, je hluk a nepořádek. Zdá se nám, když pohlížíme na obrazy z doby Ludvíka Patnáctého, že tehdy byla země obydlena pouze markýzi, krinolínami a ovečkami. Větší množství lidí jeví se pouze při slavnostních příležitostech a v bitvě. Kde se vzal náhle takový dav, když pařížský lid vzal útokem Bastilu? Nebylo do té doby králi známo, že jeho země má tolik lidí. Kdo se to opovážil vniknouti do královského paláce a tropiti tam hluk, ačkoli králové, jak známo, nemilovali hluku ve svém obydlí? Ukázalo se, že je to Třetí stav, jemuž bylo v království poněkud těsno, ježto krinolína potřebovala pro sebe místa, a proto Třetímu stavu bylo se tlačiti tak, že králi nebylo známo ničeho o tom, že v království žil ještě někdo jiný kromě dvora.
Tento Třetí stav nadělal tolik hluku, že vyplnil značnou část dějin nového věku. Ukázalo se, že je velmi pohyblivý a podnikavý, což bylo zejména umožněno tím, že vzdal se těžkých paruk, které byly vysoké jako pagody; a způsobil zánik krinolín. Počínal si tak, aby způsobil kolem sebe pokud možno nejvíce prostoru. A když se mu podařilo získati si pro sebe největší část povrchu zemského, tehdy, jak to žádá přírodní zákon, počal se šířiti. Mužové nabývali objemu. Justiciáři, napodobujíce markýzy z osmnáctého století, kráčeli rozhazujíce nohy a opírali se o hůl se stříbrnou hlavicí na délku ruky. Takže obecnému lidu bylo ustupovati z cesty, když kráčela úřednická vrchnost. Břicho těší se společenské vážnosti. A dámám počaly se opět rozšiřovati sukně do tvaru zvonu. To je Restaurace. Sprostý lid jal se opět hlučet, tlačil se na scénu Čtvrtý stav. Počíná se zase zjevovati množství lidí; a ruší se idyla.
Za dnešních časů funguje krinolína pouze jako maškara. Doba demokratických řádů a oficiózního socialismu způsobila veliký hluk, chvat a tísnění. Duch dnešního času vynutil si štíhlost v módě; což je pouze estetická formulace sedmi hladových let. Je doba tlačenice a strkání. Jsou v oblibě davové zábavy. Jak by se vedlo krinolíně na ligovém zápase Sparta-Slavia? Jak by kvílela krinolína, kdyby jí bylo jeti v poledne třináctkou na Žižkov? Představme si krinolínu v nedělní frontě u pokladny biografu; nebo u nádražní pokladny za horkého svátečního dne. Ženy musely si dáti ustřihnouti vlasy, aby byly pohyblivější. Této době schází těžiště. Dojde ještě jednou svět k poznání, že není dovoleno obecnému lidu, aby dělal hluk? Je hluku čím dál tím více, protože vrchnost nejeví schopnost se rozšiřovat. Jedině bankovní paláce se roztahují. A zdá se, že přichází doba, kterou prorokuje Wells, že bude světu vládnouti Sedm Správních Radů v bílých řízách. A není vyloučeno, že věk Sedmi Správních Radů oživí opět slávu krinolíny.