Sladká pomsta?

Muž se vrátil domů po práci – a zůstal stát jako přimražený.
Jeho tři děti byly stále v pyžamech, celé od bláta, hrály si na zahradě s prázdnými krabičkami od jídla.
Všude byl nepořádek – rozházené odpadky, otevřené dveře od auta jeho ženy, i hlavní dveře do domu dokořán.
Pes nikde.
V předsíni – naprostý chaos: přikrývky a polštáře po zemi, televize v obýváku řvala na plné pecky, a přesto v domě panovalo zvláštní, tísnivé ticho.
Hračky, oblečení, drobky, špína – všechno rozházené, jako by se tu prohnalo tornádo.
V kuchyni – apokalypsa: hora špinavého nádobí, zbytky snídaně na stole, lednice otevřená dokořán, psí žrádlo vysypané po podlaze, střepy pod stolem a u dveří malá hromádka písku.
Se srdcem bušícím jako o závod vyběhl po schodech nahoru, přeskakoval hračky a hromady prádla, v hlavě nejhorší scénáře.
Na chodbě viděl kaluž vody, která vytékala z koupelny.
Otevřel dveře – a málem omdlel.
Všude mokré ručníky, rozteklé mýdlo, hračky rozeseté po celé koupelně, desítky metrů rozmotaného toaletního papíru, stočeného do koulí, a zubní pasta rozetřená po zrcadle i po stěnách.
Rozběhl se do ložnice – a tam ztuhl.
Na posteli, v pyžamu, klidně ležela jeho žena a četla si knihu.
Zvedla oči, usmála se a klidně se zeptala:
— Jaký jsi měl den v práci, miláčku?
Stál jako opařený.
— Co… co se tady stalo? — vyhrkl.
Zavřela pomalu knihu, podívala se na něj s tichým klidem a nádechem vítězství, který má jen sladká pomsta, a řekla:
— Pamatuješ, jak se mě pořád ptáš: „Proč jsi tak unavená, když celý den nic neděláš?“
— Ano… — zamumlal nejistě.
— Tak dneska jsem opravdu nic nedělala. Zdroj Facebook