Ve správný čas na správném místě...

Manžel telefonoval se svým kamarádem a děsně se u toho řehtal. Samozřejmě mě zajímalo, co řešili tak veselého.
„Ále, je rozhádanej s mámou,“ vysvětlil mi.
Protočila jsem otrávěně oči. „No, tak to je vážně k popukání!“
„To by ses divila,“ zasmál se.
‐----------------------------------
Děsně jsem se pohádal s mámou. Začalo to tím, že se jí nelíbilo, jak se starám o stromy na zahradě. Pak si rýpla ještě do několika záležitostí a mně ruply nervy. Vmetla mi, že jsem neschopnej a navíc se ze mě stal sociopat a psychopat.
Po měsíci, co jsme spolu nepromluvili ani slovo, jsem si řekl, že to urovnám. A pozval jsem ji na návštěvu.
Den předem jsem dal dohromady zahradu, aby se jí u nás líbilo. Zbývalo už jen prořezat stromy. Ale to jsem naplánoval až na ráno. Máma dorazí k obědu, tak to krásně stihnu.
V den D jsem vstal brzy a zajel do půjčovny pro pilu. Vrhl jsem se na prořezávání.
Jakmile jsem pilu zvedl nad hlavu, vytekl z ní olej. Mně přímo do obličeje. Manželka, která přihlížela, mi začala udělovat rady, co s tím mám dělat. Já ale přesně věděl, co s tím křápem mám dělat. Mrsknout s ním z tý vejšky na zem a pak po něm ještě hodinu skákat! Ale nemohl jsem. Vždyť přijede máma. Musím jí ukázat, že v ničem, co o mně říkala a kvůli čemu jsme se zhádali, nemá pravdu.
Utřel jsem si obličej do košile a začal znovu řezat. Neuběhlo ani deset minut, když se odporoučela baterka.
To snad není pravda! Slezl jsem tedy ze žebříku a šel dát baterku na nabíječku. A taky dolít olej.
Po hodině hlásila, že je stoprocentní. Takže znovu na žebřík.
Zvedl jsem pilu nad hlavu. Vytekl z ní olej. Mně do ksichtu, samozřejmě! Řval jsem vzteky tak, že z protějšího baráku vylezl soused. Když viděl, jak mávám pilou nad hlavou, raději zase zalezl. Zalezla i manželka.
Já se po chvíli uklidnil a mohl začít zase řezat. S utíráním oleje z obličeje už jsem se vůbec nezdržoval.
Po deseti minutách pila opět ztichla. Prý vybitá baterka...
S příšerným řevem a ksichtem černým od oleje jsem sjel ze žebříku dolů. Tam jsem s tím křápem třásl ze všech sil, doufaje, že dostane rozum a vzpamatuje se. Co jsem u toho domlouvání používal za slovník, je asi jasný.
V záchvatu vzteku jsem vůbec neslyšel vrznout branku. Stál jsem k ní zády, takže když vešla moje máma, vůbec jsem o ní nevěděl. Ale nějak intuitivně jsem se, za neustálého řevu, s pilou nad hlavou a rozmazaným olejem po ksichtě, otočil.
Máma taky zařvala a vzala nohy na ramena.
„Mami, mami, nikam nechoď!“ volal jsem a běžel za ní. Řvala máma, řval jsem já, ať se vrátí. Vždyť já jí jen chtěl dokázat, že nejsem úplně neschopnej psychopat!
Zdroj Facebook