Zachránce balónků.

Někdy stačí jedno zazvonění u dveří a poklidný večer se promění v malý dobrodružný příběh.
Byl to úplně obyčejný večer. Můj manžel Martin se právě vrátil z práce a konečně jsme si sedli k večeři. Sotva jsme vzali vidličky do ruky, zazvonil zvonek u dveří.
Otevřu — a na prahu stojí naše malá sousedka, asi čtyřletá holčička jménem Anička.
— Dobrý večer, — říká velmi vážně. — Je doma ten vysoký pán?
— Ano, je doma, — odpovím. — A proč ho potřebuješ?
Holčička si povzdechla.
— Hrála jsem si s balónkem… ale uletěl mi a zůstal úplně u stropu. Já na něj nedosáhnu.
Podívám se do schodiště — a opravdu. Balónek visí pod stropem, jako by se potměšile smál celému světu.
Zavolám svého „vysokého pána“. Martin je sice vysoký, ale stropy na schodišti mají skoro čtyři metry, takže musel chvíli poskakovat, než balón chytil.
Naštěstí byl balónek u zdi, a ne nad schodištěm — jinak by ta záchranná mise byla mnohem složitější.
Nakonec se balónek podařilo zachránit. Anička ho popadla, radostně vykřikla „děkuju!“ a běžela domů.
Vracíme se ke stolu. Martin ještě ani nestihl napíchnout maso na vidličku — a zvonek zazvonil znovu.
Říkám si: co jí teď zase uletělo?
Otevřu dveře. Anička stojí s bonbonem v ruce.
— Prosím, předejte to tomu vysokému pánovi.
— Ale on už je velký, — směju se. — Sněz si ho sama.
Holčička ale zavrtěla hlavou.
— Ne. Je to pro něj.
Dobře. Vzala jsem bonbon.
Anička seběhla pár schodů dolů, pak se náhle otočila a dodala:
— Jenom ho sama nesnězte!
Hodný vysoký pán, přítel všech dětí a zachránce uletělých balónků…
a jeho žena, která je zřejmě podezřelá, že mu jí bonbony.
Taková je naše rodina. Zdroj Facebook - Životní příběhy.