ŽIVIT JAKO KOMIX KAPITOLA 2

Hnedka druhý den jsem to všechno řekla Terce byla jsem tak nadšená. že jsem si nevšimla jak mluvím na hlas, zarazilo mě až kamený pohled Terky. Bože on za mnou stojí Honza, došlo mi. A taky, že jo, oči měl napuklé slzami a rozklepané rty. " Honzo víš, já." Než jsem stihla něco říct, běžel pryč. Zoufale jsem koukla na Terku, která mi na můj pohled odpověděla " já ti to říkala". Rychle jsem vyběhla za Honzou, který směřoval k pánským záchodům. " Honzo, počkej". Řvala jsem na něj přes půl chodby. Všimnul si toho Pavel a vydal se za nim. " Co se stalo?" Zeptal se vyděšeně. " To je složitý, mohlo by jsi ho prosím vytáhnout ven?" " Pokusím se" Ale nepovedlo se mu to a tak jsem tam vlítla já. Začela jsem tukat na dveře " Honzo, otevři chci si s tebou promluvit." " Né, já nikam nejdu vůbec ti na mě nezáleží." " Myslíš si, že kdyby mi na tobě nezáleželo tak bych stála na pánských záchodech?" Chvíly se zamyslel a pak otevřel. Obejmula jsem ho a byla ráda, že si nestihnul nic udělat. " Víš možná jsi tu pusu pochopil špatně, moc mi na tobě záleží a cítím k tobě něco nepopsatelnýho, ale láska to neni." Asi jsem nezačla moc dobře. Začel na mě chrlit spoustu nadávek a odešel. Se slzama v očích jsem se odcourala do třídy. " Tak jak to šlo?" Zeptala se Terka, ani jsem neodpověděla a slzy mi stékaly po tvářích. Obejmula mě a začela ujištovat, že bude všechno v pořádku. Zbytek dne jsem nevylízala ze třídy a brečela Terce na rameni. Pře školou na mě čekal Luky, rychle jsem je s Terkou seznámila a chtěla upalovat domů než vyjde Honza, ale nepovedlo se. Honza stál na schodech a viděl mě z Lukym jak se držíme za ruku, chtěl po něm vyjéct, ale Pavel ho pevně chytnul a já mezitím odešla s Lukym. Všechno jsem mu musela vysvětlit a pochopil to dobře, takže se dál neptal. Druhý den jsem se od Pavla dozvěděla, že Honza nepřišel do školy a to se opakovalo celý týden. Pak nastaly vánoční prázdniny. Poznala jsem Lukyho kamarády,rodinu a jeho život. Ale ten týden utekl tak rychle, že se člověk nestihl zpamatovat. Hnedka první den Terka nešla do školy, byla nemocná, takže jsem si to šla vytrpět sama. Vešla jsem do šatny a ve tmě jsem zahlídla Štefana s Ditou. Přišel ke mě Petr a povídá " Pojd Mončo, necháme jim soukromí". Bylo mi to fuk tak jsem šla s Petrem. " Víš co se dělá po tmě?" Nadhodila jsem žertovným hlasem. "To víš, jo ty mě tu rozkopeš a necháš". Musela jsem se zasmát, bylo vidět ,že má Petr obavy. Zahlídla jsem Honzu a chtěla jsem si s ním promluvit, ale on přede mnou doslova utekl. Přišel za mnou Pavel, že Honza brečí na schodech. Sebrala jsem zbytky odvahy a šla za ním. "Ahoj" špitla jsem a posadila se vedle něho. Nestihla jsem ani zažít a začel na mě štěkat at jdu pryč, že jsem kur*a atd. Než jsem se stihla nadechnout, abych mu něco řekla sebral se a odešel. Ke konci týdne, když už Terce bylo líp tak měla u mě spát. Nefungovalo mi světlo a já si vyrobyla speciální svíčky, které nám nějak nešli sfouknout. Tak jsem se naštvala a vylila na to limonádu, do dneška nevím jak to mohlo být možný,ale v tu chvíli se plamen zvěčil asi o dva metry a po pokoji vybouchnul vosk. Od plamene mi chytli knížky a já začela řvát " vodu, vodu!!!" Terka byla v šoku, takže se ani nehla. Vyběhla jsem do koupelny a začela do nádoby pouštět vodu, v tu chvíli si sestra všimla, že se něco děje a šla do pokojíku já načerpala vodu a chtěla jsem se rychle vrátit. Jak jsem chvátala zakopla jsem o vlastní nohu, spadla na zem a vylila veškerou vodu. Místo toho,aby mi sestra nějak pomohla stála u futer a šíleně mi nadávala. Přiběhla tam máma, který to podjelo a hodila záda. Snažila jsem se vstát, ale nešlo, to tak jsem se začelo s tou prázdnou nádobou plazit do pokoje v tu se tam přihnal švagr, ze založenýma rukama a jen tak si klidně přihlížel situaci. Po chvíli jsem se konečně doplazila do pokoje a na koberci se mi povedlo vstát, došlo mi, že vlastně nemám vodu. Vzpomněla jsem si, že když ohen nemá kyslík tak nehoří, nádobou jsem začela udusávat hořící vosk a věci kolem sebe. Naštěstí se mi to povedlo. Akorád, že po celý stěně byl vybouchnutý vosk, knížky ohořelí, předsín zaplavená a mám se válela na zádech jak želva, co se nemůže přetočit z krunýře na nohy. Když jsem si to od všech vyslechla šli jsme radči spát. Naše dámská jízda se vymkla kontrole. Druhý den jsme musely komplet přestěhovat pokojík, aby jsme zamaskovali stopy po výbuchu. No a blíží se vrchol devítky. Rozlučák, jen co je na houby, že ho máme ve čtvrtek a druhý den všichni povinně musíme do školy. Já mám na starosti sehnat chlast. Musím to promyslet, protože tam s námi budou učitelé, tak ho musím někam schovat a až odejdou tak ho vytáhnu. Schovala jsem ho k Terce, protože bydlí nejblíž od místa kde se to má konat.
A rovnou jsem jí vyzvedla a šli jsme.Když jsme tam přišly, byla to taková chatka,tak jsme na sebe strhly obrovskou pozornost. Byla jsem oblečená do uplého,růžového trička, které mi zakrývalo
zadek a po stranách byly třpitivé kamínky , měla jsem jen silonky a černé střevíčky na podpadku. Vlasy vyčesané na horu zpevněné gumičkou a výrazné stíny. Terka byla v bílím triku a v mini kratáskách, na nohách měla balelínky a vlasy udělané do loken.
Ze všech stran padala chvála a klukům padali oči z dulků. Netušily, že umím být taky holka. Bylo to samy chceš cígo? nebo něco k pití? Hele kluci puste Monču sednout. Tak jak se o mě zajímaly poslední půl hodinu tak si mě nevšímaly celých devet let. Učitelům jsme přednesli náš proslov, který byl mimochodem udělaný z mé slohové práce. Pak jsme předali třídní dárek byl to dárkový poukaz do lázní. Rozplakala se štěstím a překvapením, chválila nás jak jsme originální. No a pak se začelo slavit, né tak do slova pořád jsme čekali až učitelé odejdou. Po dlouhé době čekaní se to začelo vypraznovat a my jsme poslali Terku s Markem pro pití. Po půl hodině jsme už byli konečně samy a tak jsme prozvonil. Když jsem je zahlídla zařvala jsem "kalba může začít", vyndavovala jsem všelijaký flašky na stůl a Štefan S Ditou rozdělávali vodnici. Já a Petr jsme si stoupli za bar a začeli rozlejvat na přání. " Kočko, hod mi sem ještě jednoho ruma". Petr se nějak rozjel. " Dobře". Odpověděla jsem s úsměvem. Pak se mě začel vyptávat, jestli z někým chodím, jak dlouho a jestli beru antinu. Ta poslední otázka mě zaskočila. Z kalby se vyklubalo hotový peklo. Dvacet lidí totálně opilí, já s Terkou jsme to rozbalily na parketu. Přidal se k nám Erik a ten to teda rozjel. Nevím jak je to možný,ale Petr si zapálil tričko a začel běhat kolem chaty. Kluci na něj řvaly at se zastaví, ale marně. " Nééé, já musím mít buchty na břiše, holkám se ti líbí". Naštěstí ho kluci spacifikovali a tričko uhasili. Davidovi se udělalo špatně a poblil celý záchod, nechtěl k sobě nikoho pustit. Tak jsem nastoupila já. " Dave? já jdu dovnitř ju?" " Neboj se jen mi pomalu odemkni" Měli jsme strach, aby tam neomdlel. Po chvíli odemknul a pustil tam jenom mě. Naskytnul se mi nechutný pohled. Všude nablito, David jenom v trenclích seděl na záchodě, no asi víte od čeho je měl. Začela jsem to po něm uklízet. Hrál všemi barvami a vypadal, že každou chvíli omdlí. "Dave blí prosím tě do kelímku ano, zkus to". Držela jsem kelímek v ruce a dávala jsem mu ho před pusu, stejně se nestrefil. Po chvíli kdy přestal zvracet, jsem se ho snažila oblíct a neustále jsem mu dávala napít vody. Začela jsem si s ním povídat, abych ho udržela při vědomí. Po chvíli se mi povedlo ho vyvést ven ze záchoda. Myslela jsem si, že jsem z toho nejhoršího venku, ale mílila jsem se. Byli tam další co to přehnali z alkoholem. Naše princezny s panikařily a začely řvát " volejte sanitku" " Jste normální? Ani jednomu z nás není osmunáct, jak asi myslíte, že by to dopadlo?!!" Zamítla jsem. " Přineste mi deky nebo mikiny at je máme čím přikrýt a natočte do půl litrů vodu. Zaúkovala jsem ty co dokázali ještě stát. Ti co byli na mol měli šílenou zimnici, tak jsme je zabalili do všeho co jsme našli a nechali usnout na stolech. Po chvíli, když se to všechno uklidnilo šly jsme s Terkou domů. Byli tři hodiny ráno a my v sedum vztávaly do školy. Všichni byli vyplivlí a učitelé tušili co se tam asi dělo a tak nás nechali spát na lavicích. Petr se mi omlouval a byl červenej až na p*deli, když zjistil v jakým stavu jsem ho viděla.. No a pak už je tu den D. Vycházení, všechno bylo jako z pohádky, šaty, střevíčky překrásné účesy. S Honzíkem jsme se usmířily a chodíme do dneška spolu ven. Vládne mezi náma zvláštní vztah. On se nebojí cokoliv mi svěřit a já jemu taky. S Terkou se vidim jednou za půl roku a už to není takový kamarádství, jako když jsme se viděli každý den, to mě mrzí. Zbytek třídy potkávám jen letmo ve městě, jen se pozdravíme a jdeme dál, těžko uvěřit, že s těmito lidmi jsem byla devět let. NA PAMÁTKU JSME SI VYROBILY ČTYŘI SEŠITY : KOMIXÁKY. JSOU TAM VEŠKERÉ PŘÍBĚHY OD 6.C :)