,,No?“ Odpověděla jsem s úsměvem. Byla jsem šťastná, že to byl jen sen. ,,To se ti nezdálo…“ ,,COŽE?! Ne to není pravda! Ty lžeš!“ Vyjela jsem ze strachu. Táta mě chytil za ruku a posadil mě zpět na sedačku. ,,Zlato, neboj. Dej tomu čas, ono se to vysvětlí. Hlavně se ne...