Alej, 3.část

Stáhl mě zpět na lavičku. Vytrhl mi z ruky můj blok i s tužkou. Zděsila jsem se, co to dělá. Rychlým, ale úhledným písmem něco napsal, zaklapl ho a vrazil mi ho zpět do rukou. Ladným gestem mi pokynul, abych už šla, zvedl se a odešel. Ještě jsem ho chvilku pozorovala, jak se mi ležérním krokem pomalu vzdaluje z dohledu. Pak jsem se otočila na patě a odešla také.
Cestou domů jsem váhala, jestli mám ten blok otevřít. Nakonec jsem opět zavolala Claire. ,,Haló?“ ozvala se znuděně. ,,Claire, zlato, zase potřebuju pomoc.“ ,,Bože, Eleanor, takhle po telefonu je to na nic. Za 15 minut jsem u tebe, ok?“ Proto jí tak zbožňuju! Vždycky odhadne, kdy chci být s ní. ,,Dobře, ale pospěš si!“ ,,No jó furt.“ Uchichtla se a zavěsila.
Jak řekla, tak se stalo. Přesně za čtvrt hodiny byla u mě. Div nevyrazila dveře do bytu. Vlítla do pokojíku, z tašky vytáhla obří balení čokoládové zmrzliny, uvelebila se na posteli a zakřenila se jak sluníčko. Poplácala vedle sebe na postel a já si přisedla. My dvě si prostě rozumíme i beze slov. Víko od zmrzliny hlasitě klaplo a já ucítila boží vůni. Claire mi podala jednu plastovou lžičku a já se začala ládovat. ,,Tak co ten tvůj?“ Zeptala se s jiskrami v očích. ,,Hej! Tak za prvé… Není můj! A za druhé… Musím ti něco ukázat.“ ,,No tak na co čekáš?! Šup! Chci vědět všechno.“ Vytáhla jsem blok a nejistě ho začala otevírat. ,,Tys to ještě neotevřela?“ ,,Ne. On mi tam něco napsal a odešel. Já jsem ještě neměla odvahu to přečíst.“ ,,No tak makej El!“ Otevřela jsem blok a přimhouřila oči. Přijď zítra, krásko. Rád tě uvidím. Srdce se mi rozbušilo a začala jsem se přiblble usmívat. ,,Jů, to je tak krásný! MUSÍŠ tam zejtra jít! Prostě MUSÍŠ!“ Cloumala se mnou nadšením Claire. ,,Dobře, půjdu.“ Neodolala jsem pokušení. Nemohla jsem se dočkat zítřka!
V noci se mi o tom dokonce zdálo! Ano, tak moc jsem se těšila. Ale co když si ze mě dělal jen srandu? Co když si tam přitáhne kamarády a budou se mi smát? No jo, to by byl typický kluk. Ale ne… Teď nesmím myslet na to špatné! Musím věřit…