Alej, 7.část

,,Eleanor kde jsi?!“ řekl přísným otcovským hlasem. ,,Pryč.“ Odsekla jsem. Neměla jsem náladu s ním něco řešit. Ne teď. ,,Okamžitě se vrať domů!“ ,,Vrátím. Ale až zejtra. Čau!“ Zavěsila jsem. Claire se na mě tázavě podívala. ,,Dokoukáme ten film ne? Pusť ho. Nechci na to myslet.“ Řekla jsem s úsměvem. Ona jen zakroutila hlavou a zapnula film. Když to skončilo, šly jsme si lehnout. Ještě jsem si chvilku povídaly a pak už jsme usnuly. Ještě než jsme to zalomily, koukla jsem se na hodiny. Bylo půl 3! Fuuuu, a já musim zítra vstávat brzy, abych mohla jít do aleje. Aspoň na něco se těším… Ráno jsem se vzbudila a Claire už vedle mě neležela. Seběhla jsem dolů do kuchyně a viděla ji, jak nese dva talíře s donuty. ,,Dobré ráno.“ Pozdravila mě. ,,Už je ti líp?“ ,,Jo, asi jo. Děkuju.“ Odpověděla jsem a vzala si jeden talíř s donutem. Sedli jsme si na gauč a zaply televizi. Zrovna dávali Toma a Jerryho. Ten seriál jsem jako dítě zbožňovala. Mrkla jsem se na telefon. 10 nepřijatých hovorů od táty. Nezavolala jsem mu. Ani nenapsala. Nechtěla jsem! Po snídani mi Blaire pomohla vybrat oblečení. Nakonec na mě navlékla černé úzké kalhoty, bílé puntíkované tričko, Přes to šedý svetřík a na nohy šedé balerínky. Hrozně se mi líbí její vkus, a proto mi vůbec nevadilo, že jsem si musela půjčit její oblečení. Potom mě namalovala a učesala.
Ještě než jsem odešla, objala mě. ,,Drž se.“ ,,Pokusim se. Děkuju.“ Odvětila jsem. ,,Neděkuj prosimtě. A nezapomeň mi pak dát vědět!“ šťouchla do mě. ,,Neboj.“ Řekla jsem a objala ji. ,,Mám tě ráda El.“ ,,Já tebe taky, moc.“ Pevně mě stiskla, pak mě pustila… ,,Tak už běž, ať tam chudák moc dlouho nečeká.“ ,,No jo furt.“ Zasmály jsme se. Ještě jsem jí zamávala na rozloučenou a jakmile se za ní zabouchly dveře, zrychlila jsem krok. Chtěla jsem být konečně s ním.
K lavičce jsem dorazila přesně ve stejnou chvíli jako on. Přivítal mě vřelým objetím a posadil si mě na klín. Ze zadní kapsy riflí vytáhl složený papírek a podal mi ho. ,,Ahoj beruško.“ Musela jsem se usmát. Byl kouzelném. ,,Chyběls mi.“ Vzala jsem papírek a hodila mu ho za tričko. Začal se smát. Neubránila jsem se a dostala výbuch smíchu. ,,Bože.“ Zašeptala jsem si pro sebe. Vzal fixu a něco mi napsal na dlaň. Když jsem si to přečetla, píchlo mě u srdce. Bylo tam: Chtěl bych slyšet tvůj hlas tvůj smích… chtěl bych slyšet tebe.“ Bylo mi ho líto. Pohladila jsem ho po tváři a stále se na něj usmívala. Jemu úsměv ztuhl. Chytl mě za krkem a pomalu se začal přibližovat…