Proč né třeba stan? - 2. část

Lehce jsem znejistěl. po chvilce vášnivého líbáni jsem se ji narovinu zeptal "Opravdu chceš zase podvés toho svojeho?" Mlčela. Po chvilce ticha jsem ji vysvětlil, že se neptám kvuli sebe, ani kvuli jejiho kluka ale kvuli ni. Řekla mi jen to, že si není ničím jistá. Narovinu jsem ji řekl, že oba moc dobře víme, že by litovala a že y ji vrtalo svědomí... po chvilce už zase spala ale já nemohl usnmout. Bylo to nejspíš poprvé co jsme spolu měli strávit noc aniž by něco bylo. Chvíli jsem ještě ležel vedle ní. Spala. A jak tak byla otočená obličejem ke mne. viděl jsem, jak se usmívá. Nejspíš už se jí něco hezkého zdálo. Zatím co já? Ležel jsem na zádech s rukou pod jejím krkem a přemýšlel. Hlavou se mi motalo tolik vzpomínek. Tolik myšlenek no tom, že takhle to nejde. Že to, že podvádí svého kluka se mnou už téměř 2 měsíce nenéí správné. Že bych byl možná i radši že by byla s ním a na mne se již vykašlala uplně. Nevím, proč jsem o tom přemýšlel takhle. Nejspíš proto, že když člověk někoho miluje, tak pro tu osobu chce jen to nejlepší a že udělá, nebo obětuje cokoli jen aby viděl štěstí toho druhého. Nejslíš to bylo protože jsem nechtěl aby se trápila tím, že ho odvádí a zároveň i tím, že trápí i mne i přes to, že věděla že to zkončí. Uběhlo už asi půl hodiny.

Pomalu jsem vytáhl ruku zpod jejího krku. Dal jí sladkou pusinku na čelo, na líčko a řekl polohlasem "Hezky se vyspi". Zvedl jsem se. Vzal jsem deku a šel si lehnout do obyváku. Byla tam má nová sedačka. Bude se předělávat celý můj pokoj a já věděl, že tam je. Vzal jsem si malý polštář, lehl jsem si, a přikryl se tou tenkou dekou. Ležel jsem. Zase čelem ke stropu a přemýšlel. Ohlédl jsem se doleva, kde mi do očí bily ty zelené hodiny. Bylo již skoro půl druhé a já pořád nespal. konec jsem se otočil na pravý bok, a po chvilce usnul. Vzbudil jsem se, když zapípala televize. Nikdy to nedělala. A nikdy nemám tak lehké spaní. Když mě má někdo vzbudit, nepomůže ani kýbel vody. Nicméně jsem se opět podíval na zy oči trhající hodiny. 5:28 a já zas nemohl usnout. Slad půl hodiny jsem se převaloval až mi v hlavě zaznělo něco jako "Potřebuješ ciaretu!" No jo. Mozek si zase žádal dávku nikotinu.

Vrátil jsem se do pokoje. Spala. Potichoučku si řezala pilkou a jen jsem zaslechl jak povzdychla. Otevřel jsem okno. Převalila se. Ale nakonec spala dál. Vzal jsem cigarety, a vykradl jsem se potichu ven. Jen tak jsem si seděl a koukal na nebe. Ani hvězdy nešly vidět přes tu oslepující záři měsíce.Típnul jsem cigaretu a vlezl zpátky. Tentokrát ale hlasitěji. Převalila se, a něco zamumlala. Vzbudila se. Poznala že jsem byl kouřit ale toho, že jsem nespal vedle ní si nevšimla. Vylezl jsem tedy za ní do postele a nakonec jsme oba dva usli v obětí. Vzbudil jsem se až snad nějak kolem devíti dopoledne a šel na záchod. Už ani nevím, jestli ještě spala nebo byla vzhůru. Příroda volala příliš hlasitě. když jsem se vrátil, už byla z postele venku. Potom se už nic neobvyklého nedělo. Bavili sme se o hře, seděli u PC a noťasu, a blbi sme na internetu. Nakonec byl čas k Odchodu a já s ní jel do Ostravy, kde přestupovala na svůj autobus. V ten moment, když nasedala do autobusu jsem netušil, že jí vidím naposledy nastupovat do autobusu zrovna na té zastávce. Mi jel domů autobus ve stejný čas a tak jsem šel už dřív abych to stihl. Hned jak jsem nastoupil. zavolal jsem ji. No jo - T-mobile prodělává. Mám na ní pořád hovory zadarmo - diky Bohu za Mých5. Volali jsme si asi 10minut. Celkem málo, ale měla již vybitou baterku. Přijel jsem domů, a šel dělat to co vždy. Hrát hry a surfovat po tom slavném Facebooku... Den jako každý jiný, a přesto rozdílný.

3. část : http://povidky.peoplelovepeople.com/cz/cs/zamilovane-povidky/proc-ne-treba-stan-_-3_-cast-4_-posledni-bude-pri-25-hvezdickach-_-zaver-pribehu-/27-35-1084