Alej, 8.část

Jeho rty se pomalu začaly přibližovat k mým. Dotkly se! V hlavě jsem měla prázdno, v břiše motýlky a v srdci mi vybuchoval ohňostroj. Hodila jsem mu ruce okolo krku a on mi prohrábl vlasy. Odtáhla jsem se a napsala mu na papírek: ,,Moje první pořádná pusa.“ Opatrně jsem mu ho šoupla do ruky a on odepsal: ,,Moje taky.“ Usmáli jsme se na sebe. Bože můj, má ten nejnádhernější úsměv na světě! Seděli jsme tam už docela dlouho, když jsem si vzpomněla na co jsem se ho chtěla zeptat. ,,Jak se jmenuješ? Ještě jsi mi to neprozradil:P“ ,,Josh. A ty?:)“ Moc se mi nechtělo mu psát svoje jméno, vůbec se mi nelíbí. Ale nakonec jsem se na to vykašlala. Měl by přece vědět moje jméno. ,,Eleonor.“ Neočekávala jsem kladnou reakci, ale k mému překvapení byla! Odepsal: ,,To je nádherný jméno! Mohl bych ti ,,říkat“ El?“ Trochu mě rozesmutnilo to ,,říkat“ v uvozovkách. Oba jsme moc dobře věděli, že opravdu říkat mi nikdy nic nebude. Ale dělala jsem, jakoby tam ty uvozovky vůbec nebyly. Už jsem mu nechtěla odpovídat přes papírek, tak jsem jen zakývala hlavou. On mě jen chytl za ruku a vlepil mi pusu na tvář. Ruku jsem mu stiskla pevněji a láskyplně se na něj usmála. Vtom jsem si uvědomila, že už musí být hodně hodin! Měla jsem pravdu. Podívala jsem se na telefon y bylo už 8. Táta sice dneska má noční, takže doma nebude a já se nemusím bát, ale ve tmě pak sama jít nechci.
,,Už musím jít.“ Napsala jsem a on se zatvářil smutně. ,,Dobře, ale slib mi, že se zítra uvidíme.“ ,,Slibuju.“ Zvedla jsem se z lavičky a chtěla odejít. On mě ale přitáhl zpět a ještě jednou mě políbil. Tentokrát jen lehce, ale přesto sladce. Objala jsem ho a už se opravdu chystala odejít, ale ještě jsem ho chytla za ruku, vzala lihovku a napsala mu na předloktí svoje číslo. Usmál se, vzal mi fixu z ruky a napsal mi něco na tvář. Udělal to mazaně, protože jsem se na to nemohla hned podívat. Zasmála jsem se, stoupla si na špičky, chytla jeho obličej do dlaní a dala mu pusu na čelo. Potom už jsem opravdu šla. Odcházela jsem však nerada. Claire jsem zavolala až doma. ,,Claire, přijď! Chci ti vyprávět!“ ,,Dobře, za chvilku jsem tam.“ Položila jsem telefon na linku a šla se podívat do zrcadla. Na tváři jsem měla napsáno velkými písmeny ,,MILUJU TĚ,EL!“ a pod tím malé srdíčko. Tak tohle mě dojalo. Bylo to hrozně milý.
Šla jsem si sednout do obýváku na gauč a bylo mi divné, že Claire ještě nedorazila. No, nevadí, třeba jí něco zdrželo… řekla jsem si. Ještě že má táta noční a není doma. Nechtěla bych tu teď být s ním. Zvedla jsem se, abych si došla pro pití, když vtom cvakl zámek…