Dream on II.

Uběhlo už čtrnáct dní a Estel stále nemohla zapomenout, co se stalo v tetině bytě. Nemohla se soustředit na přípravy na zkoušky, jediné co jí dokázalo vytrhnout ze zamyšlení, byly taneční tréninky se streetovou skupinou FDS. Pomalu se blížilo jejich první veřejné vystoupení a nervozita ve skupině narůstala, i když dvorní šašek Mára jí pravidelně tříštil. Na jednom z posledních tréninků oznámil trenér sestavu, Estel velice příjemně překvapilo, že se do sestavy vešla. Příležitost k vystoupení poskytli dvě maturantky z crew, které navštěvovaly jednu z parodií na hotelovou školu v Praze. Estel měla vždycky ráda celou tu nabubřelou plesovou atmosféru, proto příležitost obléci si svoje milované večerní šaty vřele uvítala. Navíc konečně, měla příležitost prohlédnout si trenéra Petra jinak než v kalhotách s rozkrokem u kolen.
V den D vstala Estel nezvykle brzo, vykopala se z postele, aby mohla projít seznam úkolů na celý den.
 Vstát
 Umýt si vlasy
 Zabalit-kostým, šaty, boty, punčocháče, kabelka, šperky, líčení, hřeben, pinetky, lak na vlasy
 Odejít v čas
 Najít KD
 Nezabít se při zkoušce
 Vystresovat se
 Přežít vystoupení
 Užívat si 
Šla si umýt vlasy, aby je mohla namotat na natáčky. Další bod seznamu už byl složitější, sehnat všechny věci a vměstnat je do tašky, tak aby nic nemusela hledat, ale povedlo se. Těsně před odchodem sundala natáčky a upravila si vlasy do drdolu tak aby nevadili při vystupování a zároveň držely tvar. Vyrazila na cestu, v metru potkala svou nejlepší kamarádku June, která taky patřila do group. Kulturák na Smíchově našly díky navigaci v mobilu. Jelikož všechen sníh stačil roztát, zůstalo na ulicích akorát hnusné bahno, přišly do sálu zacákané až ke kolenům a v úplně mokrých botách.
Odpoledne a večer probíhalo všechno podle plánu. Odpolední zkouška, potom chvíle na oddech a dostatek času připravit se na vystoupení. Choreografie byla perfektně připravená. Vystupující group byla složená jak ze začátečníků tak z A skupiny, proto si nikdo nepřipouštěl, že by mohlo vystoupení dopadnout jinak než bezvadně. Hodinu před začátkem se group sešla v šatnách kulturního domu na Smíchově, aby se připravili na vystoupení. Služebně starší kolegové si utahovali z nováčků, netušili ovšem, že Estel a June už dávno nečekají na první vystoupení, naposledy vystupovaly před týdnem se svojí druhou group HISfive, se kterou občas vystupují na hudbu Krále Popu. Těsně před vystoupením se přihnaly čerstvě ošerpované maturantky, které bylo potřeba rozvázat z korzetů a navléct do kostýmů. Na Estel už dávno padla úzkost z vystupování před lidmi. Odložila tedy brýle, aby neviděla na obecenstvo a vyrazila do boje. Všechno vyšlo podle plánu, začátečníci pomotali, co mohli, a áčka zachraňovaly, co se dalo. Konečný efekt byl bombastický. Díky vítečnému propojení, myslí všichni nováčci kazili synchronně, nikdo si vlastně nemohl všimnout, že choreografie měla vypadat jinak. V šatně se všichni shlukli kolem trenéra, který jim vystoupení hned ukázal. Dámy měly konečně příležitost v klidu okouknout Máru bez trička, Touha po svlečeném Petrovi ovšem nebyla vyslyšena. Tanečníci konečně dostali rozchod a rozešli se po sále.
Nebyla by to Estel, aby se hned poté co se ustrojila zpět do gala, nevrhala směrem k největšímu baru, následovaná svojí nejlepší kamarádkou June. Na baru hrdinsky zavelely po dvou panákách, aby zapily úspěch a nemusely hned znovu do fronty. Rozhodly se, že se půjdou podívat kde je zbytek skupiny. Při procházení mezi stoly zahlédla Estel povědomou postavu, ihned zaplašila myšlenku na to, že by zrovna tady mohla potkat Lórona „Co ten by tady dělal?“ pokládala si otázku. Pokračovala dál v pátrání po přátelích ze skupiny, když jí June konečně nadšeně naznačila, že našla trenéra v obleku, veškeré myšlenky se otočily směrem k mladému muži ve špatně padnoucím obleku, který si věčně upravoval kravatu a popotahoval rukávy. Pohled na trenéra ošívajícího se v saku, dokázal rozpustit i poslední výčitky z pokaženého vystoupení. Členové „A“ týmu též drželi v rukou svoje panáky a rozebírali účast na letošních soutěžích. Marek na úzkých jeanech, bílé košili s rozhalenkou a černém saku předváděl nové taneční prvky, které právě vymyslel. Petr jako vždy se skleničkou bílého vína, utěšoval začátečnice, které špatně nesly svá zaškobrtnutí při vystoupení. Estel s June si užívaly doznívající euforie z potlesku a sdělovaly svoje dojmy ostatním, pro tento večer už na seznamu úkolů zbýval jen jeden řádek „užívat si“.
Estel znovu zamířila k baru, aby přinesla další rundu vodky. Fronta se zdála být nekonečná a Estel začala pochybovat, zda za utrpení ve frontě ten panák opravdu stojí. Když zkoumala garderoby maturantek, vytrhl jí od cynických komentářů známý hlas „Kde jinde bych měl najít spřízněnou duši než u baru.“. Estel se zmateně ohlédla a zjistila, že za ní stojí Lóron. „Dobrý večer, vás bych tu rozhodně nečekala.“ Pozdravila ho. „Já bych zase nečekal, že tu potkám tebe. Počkat už zase mi vykáš?“ Odpověděl a pokáral jí pohledem. Estel mu vysvětlila, že se na ples dostala přes taneční skupinu, která měla před hodinou vystoupení, nesmírně ji potěšilo, že ho profesor neviděl. „ Dnes večer ti to opravdu sluší“ pochválil ji Lóron, když si prohlížel Estel v blankytně modrých korzetových šatech bez ramínek se štrasovým zdobením pod prsy. „Děkuji, je vidět, že blankytně modrá je v kurzu.“ řekla Estel a dotkla se rukou jeho kravaty, on jí za tu ruku vzal a dvorně ji políbil. Fronta už značně postoupila a byl čas objednat si, Estel si poručila dvě finky a pomerančový džus. Lóron si objednal skotskou na led. Estel nemohla nechat bez komentáře zdejší odporné víno, profesor přitakal, že takto odporný patok už dlouho neměl možnost ochutnat. V tom se přiřítila, June a začala nadávat „ Ježiš marja kde seš, víš jak je potupný stát tam s Petrem a nemoct se mu posmívat, když…“ nedokončila větu, když zjistila že Estel není sama. „Tohle je June, moje nejdražší kamarádka a členka dancegroup“ představila ji Estel „June, tohle je, ehm, docent Hán, můj vyučující marketinku.“ June, která byla ve svém glamrockovém modelu perfektním opakem Estel, zahořel v očích plamínek poznání „Aha tak to já si vezmu svojí skleničku a půjdu terorizovat kluky“. „To nemusíš“ oslovil June docent „to já bych měl jít po svém, pozvali mě sem, Bakchus ví proč a teď bych se měl jako vzorný host připojit k místním rádoby odborníkům na marketink a vymýšlet, proč já idiot pozvání přijal. Třeba se uvidíme později.“ Když docent odešel, otočila se Estel k June a očekávala spršku rýpanců „Tak teď už víš, kdo mě tak neomluvitelně zblbnul.“ June se začala hrozně smát „Jo, tak už asi rozumim těm řečem o charismatu ale, že by tě musel zblbnout až tak?!“. „Tak to jsem ráda, že to tak nevidim sama.“ Estel se dost ulevilo, že kamarádka neřekla, že si vybrala dědka.
Odebrali se spolu k ostatním tanečníkům. Group se pomalu rozpadala, především mladší holky už pospíchali domů. Dospělá část už měla v sobě pár panáků a to byl impulz k tomu, aby se v párech odebrali na parket a na tóny valčíku se pokoušeli oživit si polku a mazurku. Děvčata evidentně měla o pár panáků na kontě méně a duchaplně se jala Petrovi kamery a začala natáčet přiopilé kamarády a komentovat po vzoru hokejových přenosů jejich počínání. „To bude mít majitel kamery radost, až se podívá, co jste mu natočily“ ozval se jim v zádech mužský hlas. Estel i June synchronně nadskočily. „Už vás přestalo bavit se na účet místních kantorů, pane docente?“ zeptala se Estel. „Abych řekl pravdu, ztratil jsem se jim v davu.“ Spiklenecky na ni mrknul Lóron „ Mohl bych si tě na chvíli vypůjčit?“ Estel se tázavě otočila směrem k June, ta byla ovšem plně zaujatá natáčením Petra s Markem v těsném tanečním držení, kteří právě pokoušeli dát dohromady tango a rumbu. „Myslím, že nikomu nebudu chybět.“ Usoudila Estel a následovala Lórona. Dovedl jí do jedné ze soukromých lóží, kde byl na stole kbelík s ledem a dobře nechlazenou lahví šampaňského Dom Perignon. „Jak neotřelé!“ poznamenala Estel „Jak se vám povedlo sehnat Prerignona v těchto končinách?“. „Mám svoje konexe“ prohodil Lóron a nedbale useknul dnem skleničky hrdlo lahve. „Tohle jsem se vždy chtěla naučit, pane profesore.“ Protáhla Estel. „Profesore? Já tady nikoho takového nevidím. Když jsme u toho, jak že si mě to představila?“ zeptal se napůl vtipem. „ Jak jsem tě měla představit? ´June, tohle je ten člověk co mě pravidelně po škole opíjí“ zajímala se Estel. „Toť otázka, co jako přítele z vinného klubu?“ opravil ji Lóron „ Už jsem ti říkal, že jsi dnes okouzlující?“. „Myslím, že už jsem to od vás slyšela.“ Usmála se nesměle Estel. „V přádku, až na to oslovení, jestli sis nevšimla, ani jeden z nás není ve službě.“ Docent pozvedl skleničku, aby si moli připít. „Moje první sklenka Perignona, myslím, že už se nikdy nedotknu bohemky, jen bych se nebránila jahodám.“ posoudila nevinně Estel. „Říkal jsem konexe, ne že jsem jeden z dvanácti měsíčků“ usměrnil ji. Estel se dál věnovala své skleničce.
„Jak´s tu mohla vystupovat, když jsi mi skoro kolabovala ve třídě s prezentací?“ začal ji pošťuchovat. „Nestihla jsem se pořádně vystresovat a tady o nic nejde na rozdíl od školy.“ Sebrala mu Estel argumenty. „Takže to nebude tak horký, jak jsi říkala a chtělas mě jenom něčím zaujmout.“ Nenechal si vymluvit svou Lóron. „To by se ti líbilo, aby tě uháněly studentky. Náhodou ve škole mám opravdu nervy na pochodu, tady s Petrem a Márou mi ani nepřišlo, že mám vystoupit. Mít v group vlastního šaška je nezaplacení.“ Nenechala si ujít příležitost Estel. „Přiznávám, je to příjemné, když, se o mě studentky zajímají, ale nikdy mě nenapadlo s žádnou si něco začít. Kdy se uvidíme u zkoušky?“ snažil se otočit pozornost od sebe. „To nemám tušení, musím dodělat zkoušku z účetnictví. Tak se přiznej, kolik studentek si nestydatě oblbnul stejně jako mě?“ pokračovala si Estel svou. „To jsi vždycky tak neústupná? Přiznávám, že už jsem se studentkami flirtoval, ale nikdy jsem u žádné nespal.“ Přiznal Lóron barvu. „Ano, vždycky. Tak to si můžu gratulovat.“ Hrdě pronesla Estel. „Musím se tě na něco zeptat“ promluvil zcela vážně Lóron „kdykoliv tě vidím ve škole, bavíš se s tím Tomášem, seděli jste spolu na přednáškách, při vinných stolech sedáte vždycky spolu, mluvíte jako jeden, co mezi vámi je?“ Estel se zarazila a zamyslela se „ Páni, ono to tak opravdu vypadá, co?“. „Vlastně vypadáte daleko víc jako pár než ten fotograf s tou blondýnkou co se naposled přidali ke stolu.“ Odpověděl se stále kamennou tváří. „Tak to budu muset uvézt na pravou míru,“ pokračovala pobaveně Estel „já s ním nikdy nic neměla, on by nejspíš rád ale to je všechno, co bych dělala s vařečkou? Snad´s ho nebral jako konkurenci.“ Lóron vstal, přešel k otevřené stěně lóže, kde stála a posmívala se tančícím párům, které neskonale otravovali vysmátí tanečníci FDS „Tak to můžu bez výčitek, že ničím někomu vztah udělat to, co chci už od chvíle, kdy jsem tě viděl u baru“ sklonil se k ní, vášnivě jí políbil, zapletl jí přitom ruce do pracně vytvarovaných loken.
„Teď mě prosím omluv.“ Pravil a odešel. Estel vylovila telefon z kabelky a rychle odeslala June zprávu, že je s docentem ať se nestresuje. Obratem jí přišla odpověď, že jí lapil Petr, odebral jí kameru a nutí jí tancovat. Vtom se otevřely dveře a v nich stál Lóron s miskou čerstvých jahod. Estel vyskočila ze židle, vlepila překvapenému docentovi pusu na tvář a sebrala mu jahody. Lóron šokován rychlostí se kterou byl připraven o ovoce nebyl schopen říct vůbec nic. Estel se usadila spátky ke stolu a hodila si jahodu do skleničky se šampaňským. „Když nejsi jeden z měsíčků, koho si donutil, aby je sehnal?“ zeptala se podezřívavě Estel. „Stáčí mít v kontaktech pána jménem Červen.“ zatloukal Lóron. „Dobře tak si to nech pro sebe, ale toho člověka zbožňuju.“ Smála se Estel. „Budeš si muset vystačit s tím člověkem, co ti je doručil.“ Pronesl rádoby zkroušeně Lóron. „Vystačit si s tebou?“ teatrálně se zamyslela „To bude hodně odříkání.“ Estel dopila, zvedla se, obešla stůl a položila mu, ruce na ramena, on na ně něžně položil své. „Kdybych tak mohla zůstat ještě o něco déle“ řekla Estel „promiň, Popelka se musí vrátit do reality.“ Neochotně se otočila a pospíchala za June ani si nevšimla že v lóži nechala šál.
June se našla dole u parketu v objetí jejich tanečního trenéra. „Tak vida, i June našla na plese svého prince“ napadlo jí. „Nerada vás ruším, ale za pár minut nám jede bus“ vytrhla Estel kamarádku z blaženosti. June se od Petra zvedala stejně neochotně jako předtím Estel odcházela od Lórona. Obě zapadly do prázdné šatny, aby si vzaly svoje tašky. June se začala vztekat, jak jí mohla Estel nechat mezi podnapilými tanečníky samotnou a jít si užívat někam s vlastním profesorem. Estel jí nenásilně připomněla, že od první taneční lekce chtěla zjistit, co Petr schovává pod mikinou, což se jí teď aspoň po hmatu povedlo a že co se podnapilostí týče, nemůžou si ani jedna nic vyčítat. Děvčata oblékli zimní doplňky a hnaly na autobus.
Den po té se děvčata sešla jako tradičně probrat události v odlíbené pobočce McDanald´s nedaleko jejich bydliště. Od rána si vyměnily jen pár strohých zpráv “Co to včera bylo?“ „nevim, ve 4 u MC?“ „OK, ve 4“. June se stále nechápavým výrazem vyprávěla jak Petr zjistil, že jeho kamera natáčí věci, o kterých svět neměl vědět „Kluci si zrovna při čače přehazovali Markovu kšiltovku z hlavy na hlavu, jako to dělaj moraváci, v tom mě Petr viděl, ono to nebylo tak těžký si mě všimnout, když jsme v zápalu boje natáčela přímo z parketu. Tak mi tu kameru sebral narval jí do kapsy a chytnul mě, já se po chvíli vyškubla, že radši půjdem na panáka, že v tom jsem zběhlejší. Pak jsme šli ke stolu a tam přichází moje výkladní skříň, nakonec ses zjevila ty.“ „To jsem toho moc neprošvihla“ vytřískala ze sebe v záchvatu smích Estel a odvyprávěla svou část večera. Děvčata se rozloučila s tím, že se příště uvidí na tréninku a že jsou zvědavé, jestli jejich profesionální výkon při komentování získal zasloužené ovace.
V tom samém týdnu přišla Estel pozvánka na znovu otevírací párty hotelu, ve kterém pracovala. Večírek se měl konat za čtrnáct dní. Téma párty bylo „Mé pravé já“, dress code: masquerade , autor nápadu byl jasný, Estelina šéfová vždycky zbožňovala kostýmované párty. Estel si nemusela dělat s kostýmem moc hlavu, kostým elfky už měla o premiéry Hobita dokonale připravený. Vrhla se tedy do skříně, aby zjistila, jestli není potřeba něco upravit, vyhrabala všechny potřebné šperky a zjistila, že jsou v perfektním stavu, stejně tak boty, když přišlo na šaty, uvědomila si, že na posledním plese přišla o šál, který nosila místo rukávů. V hotelu stejně není nikdo, kdo by jí vyčetl nepřesnost v kostýmu, tak si s tím nedělala hlavu. Jediné co potřebovala zařídit, bylo sehnat kontaktní čočky a škrabošku. Trochu jí mrzelo, že nemá, koho by vzala na večírek s sebou. Plus jeden se v těchto kruzích dá jen těžko vysvětlit, jako doprovod kamarádky. V pozvánce též stálo, že je možné zůstat přes noc v hotelu. Na pozvánku obratem odpověděla, že přijde sama a že ráda zůstane přes noc.
Od zaměstnaneckého večírku nemohla očekávat nic, menšího než megalomanskou gala v sesterské Arii protože Studně neměla žádné kongresové prostory. Estel se tedy ihned běžela objednat ke kadeřníkovi, aby na párty nebyla za chudinku. Měla ohromnou radost, že se s ní kadeřník dohodl tak, aby přímo od něj mohla jet na večírek. Byla hrozně zvědavá, jak se vybarví její kolegové, hádala, že kluci z restaurace půjdou kolektivně za plážové povaleče, servírka ze snídaní, by mohla jít za ruskou carevnu, nejvíc jí vlastně zajímalo, za koho se převleče ředitel hotelu.
Estel doběhla z tramvaje k Arii v rekordním čase, venku nádherně sněžilo ale k jejím elfím botkám se to moc nehodilo. Ve vstupní hale potkala šéfovou Andreu s přítelem, šli z rádžu a jeho ženu, Estel se k nim přidala aby nebyla celí večer sama. U stolu kam byli usazeni, poznala ještě carevnu Oxi, studenty z Bradavic sales managera s přítelkyní a recepční jako antickou bohyni. Po neskutečné večeři se společnost přesunula do tanečního sálu, kde byl připraven bar a DJ. Sál byl vydekorován zlatými a černými balonky, černým saténem a zlatou organzou Estel zaujala na chvíli místo u baru a pozorovala známé i neznáme tváře v různorodých kostýmech. V davu zahlédla několik pokojských v kostýmech kurtizán z Moulin Rouge a rozhodla se, že je půjde pozdravit. Když se vybavovala s kolegyněmi, přišel je pozdravit šéfkuchař, oblečený jako člen kapely Kiss a ředitel Studně Motyčka, převlečený sám za sebe. „Rád vás vidím Barbaro, po tak dlouhé době, obával jsem se, že jste na nás zapomněla.“ oslovil Estel. „To bych nikdy nedopustila, koukám, že jste se inspiroval Freddiem Mercurym, ten také chodil sám za sebe.“ odpověděla Estel. „Jste stále stejně bystrá, už jste měla příležitost potkat se s našimi hosty? Někde tady by měl být Roman Vaňek,jako detektiv Poirot, Michael Tretter u toho si nejsem jist, jestli jde za mafiána nebo sám za sebe a myslím, že by tu měl být zástupce Bohemia Training Institute, můj kamarád co mi pomáhal postavit Studni na nohy, je tu sám, vidím, že by se vám také hodil taneční partner.“ Nabídl jí ředitel možné kontakty. „BTI? To je velmi zajímavá společnost, jeden z našich kantorů je tam společníkem.“ Informovala Estel ředitele. „ Tak výborně to už se znáte, je tu někde v kostýmu Fantoma opery, půjdu vám ho najít.“ Ujistil ji ředitel, a zmizel mezi punkáči a šlechtici.
„… mám tady jednu ohromě zajímavou vílu nebo elfku nebo co to má být“ slyšela Estel ředitele jak k někomu mluví, a otočila se jejich směrem. Její předtucha se splnila, na škole je opravdu jen jeden zástupce BTI, Lóron „To je mi náhoda“ vypravila ze sebe. „Dobrý večer lady“ pozdravil ji docent. „Výborně, takže vás nemusím zdlouhavě představovat, dobře se bavte“ zadrmolil ředitel a odběhl mučit někoho jiného. „jsem rád že´s přijala pozvání, na nudnou pracovní párty, můžu ti předat tohle“ začal Lórona vytáhl, bůh ví odkud z fraku Estelin šál. „Děkuji, Fantome, už jsem ho oplakala“ vrhla se po šálu Estel a dovolila docentovi, aby jí ho přehodil přes záda, přitom jí prsty přejel po linkách tetování. „Taková jemná dáma a má tetování přes celá záda. Už si o něm mluvila ale až teď jsem měl možnost si ho prohlédnout, je přesně tak noblesní jako ty.“ pošeptal jí do ucha „Říkala´s, že je to Dream on, opravdu se sny plní když se jich nevzdáváš?“ Estel se k němu otočila „ Jsem tady, na párty jednoho z nejlepších hotelů v Evropě, mluvím s mužem, který se jen v málu nepodobá mojí představě dokonalosti. Ano, pokud neuhýbám ze svého marketingového plánu, můžu mít cokoliv, co si umanu.“ Lóron se nadmul pýchou „Přece jen někdo poslouchal moje přednášky“
V tu chvíli se přihnala recepční Terka převlečená za hawaianku a trainie z recepce Honzík v brnění. „už jsme tě dlouho neviděli, musíš nám říct co je nového! Jé a kdo je tohle?“ začala na Estel chrlit Terka. Estel je objala na přivítanou „ Tohle je, ehm, Honza, můj přítel z vinného klubu a taky kamarád šéfa.“ Estel se otočila na docenta „Tohle jsou naši úžasní recepční, Terezka a Honzík.“ „Velmi mě těší, ale prosím, omluvte mne, zajdu na bar mezitím, co pomluvíte vašeho šéfa.“ Vykroutil se Lóron a odešel. Terka ihned začala pálit otázky na Estel „Tak přítel z vinnýho klubu, vypadalo to, že jste si daleko blíž než jen spoluopilci, co? Kamarád Motyksona, kde k němu přišel?“ Estel stručně popsala situaci a nezapomněla upozornit kolegy, že by o tom šéf nemusel vědět. „Jasná páka, zítra budeš hlavním tématem na ranní poradě.“ zajásal Honzík. „Děkuju, to je přesně ta publicita, co jsem nechtěla.“ Pochválila Estel kreativitu recepčního v zácviku. Lóron se vrátil s dvěma skleničkami bílého vína. „Tak my jdeme pomlouvat jinam. Mějte se!“ zahlaholila Terka a odešli.
„Našel jsem tu Chablis od jednoho vynikajícího Itala, se kterým mě seznámil tvůj šéf, měla bys ho ochutnat.“ Podal jí Lóron skleničku „Prošel jsem schvalovací komisí i v práci?“ „Jak jinak, jen to opravdu nemusí vědět Motyčka. Tohle Chablis odebíráme na restauraci, už jsem ho ochutnávala na tastingu, je výborné.“Už vím, co je na tobě jinak, tys dnes odložila brýle“ dovtípil se docent, „ Ano, byla jsem nucena, pořídit se čočky, bez škrabošky mi šéfová zakázala vstup“ odpověděla Estel znechuceně. „O tom něco vím“ poukázal na polovinu masky Lóron. „ Michal mě donutil sehnat tenhle kus plastu, který jsem našel v Londýně.“ Jen co dokončil větu, sál potemněl. DJ vyhlásil pánskou volenku a ozvaly se první tóny Dream on. Lóron k ní natáhl ruku a požádal ji o tanec. „Nevím, jestli je tohle ten správný ploužák ale, jestli ti to udělá radost….“ Estel s radostí přijala, odešli na parket. Lóron si ji přivinul těsně k sobě, vedl ji mezi páry vlnicím se v rytmu rockové balady. „Tohle je ta část, co mě bude provázet do konce života, Dream on, till your dreams come true.“ Upozornila Estel a ppoložila mu hlavu na rameno. Když píseň skončila, vrátili se ke svému stolku. „To nebyla náhoda, že jí hrál, že?“ zeptala se naivně Estel. „Ne, tenhle DJ s největší pravděpodobností nezná Aerosmith“ ubezpečil ji.
„Dnes, už toho máme za sebou víc než dost, myslím, že je čas odebrat se do svého pokoje. Nerad bych tam odešel sám.“ Naznačil Lóron nabídku. „Snad se nebojíš, že se tady ztratíš?“ zažertovala Estel „Ještě nebyla ani tombola, to nechceš vyhrát kazetu vín z vlastního vinařství?“ „Nechám si to ujít. Půjdu se rozloučit s vedením, sejdeme se ve vstupní hale. Estel šla pogratulovat Andreje za perfektní výběr tématu, a poděkovat šéfovi za pozvání. Také stihla zajít do šatny pro kabát a tašku s věcmi. O chvíli později se sešla s Lóronem v hale. „Máme apartmá George Gershwina v podkroví „…
NA TOHLE SI MUSÍŠ POČKAT, PROTOŽE SE MÁ AUTOR OPÍRAT O VĚCI, CO ZNÁ A TAHLE POVÍDKA NEMŮŽE SKONČIT JINAK NEŽ V POSTELI, TENTOKRÁT UŽ OPRAVDU…
Ráno se Estel probudila s neskutečně oteklýma očima, uvědomila si, že si zapomněla vyndat kontaktní čočky. Napadlo ji, že oproti včerejšímu perfektnímu stylingu to bude docela šok až jí Lóron uvidí. Vylovila z bolavých očí čočky, rychle se osprchovala a pokusila se zamaskovat nevzhledný otok. Smířila se s tím, že ze včerejší elfky je strašidlo a natáhla na sebe jeany a svetr. Protože se jí nechtělo jít samotné na snídani, uvelebila se v obývacím pokoji apartmá, pustila I pod, chopila se knížky a začetla se. Do reality se vrátila, až když si všimla, že I-pod místo výběru skladeb Andrew Lloyda Wedbera přehrává notoricky známou melodii od Metallici v symfonickém aranžmá. Zvedla oči od knížky a zjistila, že na protějším křesle sedí Lóron v tmavých kalhotách a bílé košili „ Promiň, nechtěl jsem tě rušit. Dneska nesnídáš?“ zeptal se. „Mám to v plánu, ale našla jsem v tašce knížku a ona mě odmítla pustit, ani nevím, jak dlouho si čtu“ zalhala profesionálně Estel. „V tom případě, je čas jít, za půl hodiny se snídaně zavírá.“ Zvedl se a natáhl k ní ruku.

Po rychlé snídani se odhlásili z hotelu. Estel úplně zapomněla, že v noci sněžilo. Pohled na zasněženou Malou stranu jí vyrazil dech, vzpomněla si proč má tak ráda svojí rodnou Prahu. Lóron jí objal na rozloučenou a nechal jí odjet v hotelovém taxíku. Cestou domů si Estel přehrávala včerejší noc, stále nemohla uvěřit, že něco takového stalo jí a ne postavě s nějakého hloupého amerického filmu. „Kdy o něj zase zakopnu? Jak to asi bude chodit ve škole, budeme se potkávat na chodbách a dělat jako by nic? Dovedu to vůbec?“ probudily se staré otázky.