Dream on III.: Nightmare is gone

Ani po vystoupení nebyli tréninky volnější, u začátečníků se začali střídat trenéři se svými choreografiemi, vždy půl hodiny trénoval Petr a druhou půlhodinu někdo jiný. Poslední hodinu byl Petr extrémě protivný, jak June tak Estel to zarazilo, vystoupení přece zas tolik nezničily. Děvčata usoudila, že dnes už žádná horší událost nestane, víc se mýlit nemohla. Po tráninku když se Estel donutila vyhrabat se z vany podívala se na telefon a našla dvě zprávy, jednu promlčenou od tety a druhou od bývalého kolegy kuchaře, který si vysloužil jméno Feuyar tedy Hnusný. Nic se neblížilo k popisu jeho fyzické schránky tak, jako jeho přezdívka, možná ještě mohl získat jméno po postavě rypouše sloního z Ice Age 4, Pytel Pudingu. Ve zprávě stálo „Ahoj Baruš! Moc tě chci. Myslím na tebe. Co ty na to?“ kdyby neseděla nejspíš, by to s ní praštilo. Ihned napsala June, která Feuyara znala a moc dobře věděla že Estel obdivuje už déle než půl roku.
Estel pojala podezření, že se Feuyarova telefonu zmocnil další bývalý kolega. Davídek, jehož poznávacím znamením je sexy vzezření a ďábelská touha ničit slabší. Nebo že je Feuyar opilí na mol. Což si taky hned ověřila u June, která měla rozpisy služeb. Jistě, Davídek sloužil spolu s Feuyarem. Takže Estel donutila June, aby zavolala Davídkovi. Odpověděla tedy vtipně „Napiš mi to znovu, až vystřízlivíš, anebo dej za mě pusu Davidovi“. Přišla jí zmatená odpověď „Pusu mu dám, ale ten zbytek nechápu“. Mezitím jí June informovala, že David samozřejmě ví o čem je řeč, a že ho k tomu došoupal, ale že zprávu psal sám. Estel vytřeštila oči a napsal zpět „To si jako psal ty sám a střízliví?“ obratem obdržela vysvětlení „Jsem opilý láskou, moc tě chci. Co je na tom špatnýho?“ Estel vytřeštila oči a přeposlala reakci June. Obě z toho měly šok, zatím co June měla záchvat smíchu Estel přistoupila k nejhoršímu. Napsala „ v tom případě se budeme muset sejít. Kdy máš čas?“ Odpověď dorazila dřív, než stačila Estel odložit telefon „Ve čtvrtek mám celí den volno. Moc rád tě uvidím“. „Ve čtvrtek se mi to hodí, přijedu kamkoliv do centra, řekni čas.“ Opět nemusela dlouho čekat, aby si přečetla „Tak na Náměstí Republiky v 5?“ „OK, budu v 5 nahoře u palladia“ stroze potvrdila. „také tam budu, moc se na tebe těším“ „A je to, není cesty zpět“ odtušila vyděšeně Estel.
Estel odeslala stručný přepis June, na to jí přišlo několik smajlíků vysmátých k pláči a viber obrázků s nápisem LOL. Kdyby nešlo o Estel smála by se stejně, to je jediná možná reakce. Kdokoliv, koho obletuje osoba jako Feuyar je chudák, ale okolí z toho má ohromnou srandu. Estel se netrápila nad svím neštěstím, ale nad tím, že bude muset ublížit příteli. Věděla, že ať zvolí jakákoliv slova, ublíží mu. Zdálo se jí nespravedlivé, že je to ona kdy bude dávat kapky člověku, který vlastně není tak daleko od toho co byla sama.
Čtvrtek přišel dřív, než si Estel přála a pomalu se smířila s tím, že bude ta zlá a zanechá za sebou ošklivou jizvu. Ráno se Estel dala dohromady, aby mohla vyjít mezi lidi. Zbytek dne strávila ve skříni, aby vybrala správnou kombinaci, nechtěla jít v tričku s barevným potiskem jako normálně, chtěl vypadat co nejchladněji a neodtažitěji, což eliminoval 90% jejího šatníku. Všechno oblečení, které působilo profesionálně, mělo velký výstřih a ten by byl poněkud kontraproduktivní, až dole ve skříni vyštrachala svetr s rolákem, dokonce si na něj ani nepřipla brož, jak byla zvyklá, aby nepřitahovala pohled, kam nechtěla. Vlasy si stáhla do pevného uzle za ucho, až na jeden pramen, který jí spadal do obličeje, aby lépe skrývala sarkastické úšklebky, kterým se rozhodně nemohla vyhnout. Při pohledu do zrcadla se musela pochválit, Ledová královna, vzpomněla si na slova Lórona. Ještě jednou si potvrdila plán s June, odpoledne bude hlídat telefon, a kdyby přišla S. O. S. aby ihned mohla zavolat zpátky a později aby mohla prokonzultovat, jak vše proběhlo. Ještě dřív než vyrazila do ulic, jí pokárala mamka „Vypadáš na třicet, kam takhle chceš vyrazit??“, to Estel neskutečně potěšilo. Nasadila sluchátka a vyrazila. Na místo setkání došla malinko napřed, aby se stihla uklidnit a připravit.
Feuyar přišel přesně na minutu, celí rozzářený a nadšený. Estel děkovala bohu, že má za sebou dost příležitostí k nacvičení poker face, nezačala se tedy smát, jak se jí chtělo, ale povytáhla obočí a udělal krok k němu. Feuyar ožil ještě víc a hned se po Estel vrhal, aby jí objal. Estel na to přistoupila a zlehka ho objala a kysele se mu zaksichtila do ramene. Objetí trvalo tak dlouho, jako kdyby se neviděli roky. Estel okamžitě zavelela, že půjdou dolů do Palladia do Starbucks, Feuyar přijal. Objednaly si nápoje, Estel se vrhla po svém vytouženém karamelovém latté a usadila se ke stolku mimo nával lidí. Feuyar si sedl naproti ní a začal vykládat jak strašně je rád, že se s ním chtěla Estel vidět a jak jí rád vidí. Estel si hrála s pramenem vlasů a tvářila se hrozně zaujatě, mezitím co s Feuyar vykecával, vybírala správná slova. Napila se kávy, zhluboka se nadechla a přerušila proud komplimentů. „Já jsem taky ráda, že jsme se sešli, ale obávám se, že tohle setkání nedopadne tak jak si představuješ.“ Opět děkovala bohu, že umí zakrýt emoce, protože Feuyar se začal tvářit jako by dostal záchvat. „Můžeš mi vysvětlit, co to mělo v pondělí znamenat?“ Feuyar se zamyslela a vypadlo z něj “No, to sem ti napsal, myslim, že to pro tebe neni nic novýho“ Estel se soustředila na pramen vlasů „Nemáš náhodou přítelkyni?“ zeptala se. „To mám, ale prostě to není ono, já nechci nikoho jinýho, zkusil sem to, ale nemůžu na tebe přestat myslet.“ Estel držela svůj strohý výraz „Jasně, všimla jsem si toho už v květnu. Rozumím tomu, co cítíš ale je mi, líto, prostě to nejde. Mám tě ráda a“ Feuyar jí chytl za ruku, co měla položenou na stolku „tak kde je problém?“ Estel mu vyškubla ruku „Mám tě ráda, ale jsi jen kamarád, nic jiného!“ Feuyar stále nechápal „to jako vadí?“ Estel protočila oči. „Prostě ne, smiř se s tím.“ Řekla ostře, v tom já zazvonil telefon Estel se začala smát, protože právě chtěla odeslat S. O. S. „June je dokonale naladěná na mojí vlnu“ pobavila se soukromím vtipem, ale ne na telefonu svítilo neznámé číslo „Promiň někdo po mě jde, to musím to vzít“ Feuyar šokovaně přikývnul. „Prosím?“ z telefonu se ozval Lóron, tohle byla opravdu záchrana „Dobré odpoledne, docente co pro Vás můžu udělat?“ Zeptala se Estel rozmarně, Lóron se chtěl sejít, hned večer „Myslím, že by to šlo, později vám zavolám, teď tu musím ještě něco dořešit, uslyšíme se.“ S vrcholně spokojeným úsměvem uložila číslo. Vrátila se zpátky k tomu nebožákovy „Promiň, dohání mě škola“ vrátila se i ke svému původnímu ledovému výrazu a neméně chladnému tónu, které poztrácela během hovoru s docentem. „Jak jsem řekla, jsi pro mě kamarád, a chci, aby to tak zůstalo“ Chudák Feuyar zdrceně shrnul to o co se celou dobu Estel pokoušela „takže, nemám šanci, to už se nikdy neuvidíme?“ Estel zakroutila hlavou „Pokud to tak pro tebe bude lepší, už mě nikdy neuvidíš, vymaž moje číslo, smaž mě z přátel na facebooku a jestli to někdy půjde, zase si mě přidej. O to co bude v práci se nestarej, zkusím se s ostatníma domluvit, aby se o mně nezmiňovali, kdyby David neudržel hubu na řetězu přijedu a ukážu mu, jak jsem to myslela.“ Naprosto zničený Feuyar se zvedl, rozloučil se a odešel. Estel taktně počkala, až bude z doslechu a začala se neřízeně smát, až jí tekly slzy. „Ty krávo, to byl mazec!“ lapala po dechu, vzala telefon zavolala a zavolala June. Mezi dozvuky záchvatu smíchu vylíčila co se stalo. Podívala se na hodinky a zjistila, že to bylo rychlejší, než počítala. A zalitovala, že má na sobě rolák, protože jí čekalo ještě setkání s Lóronem.
Opět se chopila telefonu a stiskal volat „Dlouho jsme se neslyšeli, problém vyřešen?“ ozval se na druhém konci docent. „Doufejme, chtěl jsi dnes večer něco probrat, kde se můžeme sejít?“ pokoušela se Estel o ne příliš horlivou otázku. „Uvolnil se mi program, co navštívit nějaký nenáročný bar, třeba Tretter´s?“. „Výborně, nejsem daleko, v kolik?“ nadále ukrývala Estel nadšení. „Můžeme se sejít za hodinu u orloje.“ Řekl vyrovnaně Lóron. „Dobře, u orloje.“ Rozloučila se Estel. Vzala zbytek své kávy, prošla nákupní centrum a vyrazila do ulic. Dala si záležet, aby jí procházka trvala celou hodinu.
Ve smluvený čas našla Lórona stojícího pod orlojem s kytičkou oregána v ruce. Zprvu se pobavila nad tím, že si poslouchal, když řekla, že jí květiny nic neříkají, pak si vzpomněla, jak jí babička kdysi ukazoval Květomluvu, podle které oregáno znamená pochybnost. „Dobrý večer, obávám se, že dnes nebudu tou nejzábavnější společnicí.“ Pozdravila Estel. „Rád tě vidím,“ podal jí kytičku „to tě trápí ta odpolední záležitost? Nad drinkem se bude mluvit líp.“ Položil jí ruku kolem pasu a mlčky odešli do baru.
Lóron otevřel dveře do baru a pokynul Estel aby vstoupila, on vešel hned za ní. Ohlásil servírce, že má reservaci a ona je usadila do zadního traktu baru ke stolku pro dva a podala jim menu. „Co budeme pít? Mám vybrat víno nebo budeš vybírat drinky?“ Zeptal se Lóron. „ Dneska bych radši něco ostřejšího, projdu rumy nebo si nechám poradit v oblasti Armagnacku, jestli ti to nevadí“ klopila oči Estel. „Vypadá to, že´s neměla lehký den, já nepohrdnu japonskou whisky“ začetl se Lóron. Když se servírka vrátila, objednali si. Lóron čekal, zda začne mluvit sama ale Estel se do toho neměla, tak jí popostrčil „Povíš mi, co se stalo, když jsme spolu mluvili, zdála ses rozhozená.“ Estel se na něj podívala skrz řasy a po tváři jí stekla slza „Víš, v týdnu se mi ozval kamarád a po 8 měsících mi řekl, že mě miluje, já jsem mu musela říct, že se nemá snažit.“Její vlastní reakce jí dost překvapila. Utřela si slzu a napila se svého Diplomática. „Já… mám ho celkem ráda, ale v jeho případě to nejde. Trápí mě, že jsem ho musela zranit.“ Lóron jen mlčel, zvedl se a přistoupil k ní. Pohladil ji po vlasech, otočil jí hlavu k sobě a utřel jí slzy „Všechno bude v pořádku, Krásko, on se vzpamatuje a ty nemůžeš žít jen pro ostatní.“ Estel se na něj upřeně dívala, vždycky když jí přirovnal k nějaké její oblíbené knižní postavě překvapilo ji, jak dobře jí má přečtenou „Jsem ráda, že jsi mi zavolal, potřebuju rozptýlit.“ Lóron ji dál držel hlavu vesvých dlaních a utíral jí slzy „Já děkuju tobě, že´s přišla, potřeboval jsem tě vidět.“ Políbil ji do vlasů „Netrap se, prosím… Chtěl jsem s tebou mluvit ale, necháme to na jindy, teď se to nehodí“ Estel se v očích odrazila úzkost „Jestli mi chceš říct to, co jsem musela já dneska tak to udělej, je to milosrdnější“ sklonila hlavu a políbila ho do dlaně. Lóron se hořce zasmál „Ty musíš vždycky myslet na to nejhorší. Já... chtěl jsem Ti říct, že jsem netušil, že moje srdce ještě dokáže bušit takhle nahlas. Když jsem tě potkal na tom plese, v těch nádherných šatech, zjistil jsem, že ještě žiju.“ Estel sebou trhla. Lóron jí opět pozvedl tvář, sám bolestně zavřel oči a zakroutil hlavou. „Věděl jsem to, já idiot!“ spustil ruce a sedl si na svou stoličku. Estel ho vzala za ruku „Co se stalo?“ promluvila vlídně. „Přesně tohle je důvod proč jsem se uzavřel a emoce projevoval pouze vínu. Lekla ses, když jsem řekl, co cítím, takhle to končí vždycky. Já prostě nezvládnu mlčet, když jsem se po tak dlouhé době začal cítit jako celá bytost. Ty mi teď řekneš, a že mě máš ráda, ale že ještě nevíš, co si máš myslet o tom co mezi námi je.“ Estel mu stiskla ruku „Ššš, tohle nesmíš říkat, pak že já jsem pesimista. Nelekla jsem se, ještě mi nikdo neřekl nic tak krásného.“ Lóron se na ní nevěřícně podíval. Estel zářila štěstím, slzy už byly pryč. „Nečekala jsem, že se mi ozveš po té párty v Arii,“ Přiznala dívka „myslela jsem, že jsem pro tebe jen hračka, se kterou sis pohrál a už jí nebudeš znát.“ Lóron jí políbil ruku „Na tom plese, stála tam dáma dokonalá a krásná… nikdy´s nebyla hračka, a nikdy nebudeš.“ Zadíval se jí do očí „Prosím vydrž se starcem a všemi jeho vrtochy.“ Estel byla ohromená, přece jen dokázal cítit lásku ke člověku „Tak nádherná slova nemohou patřit mě, ale musím ti oponovat, já tu nevidím žádného starce.“
Estel už musela jít, dopili, Lóron zaplatil a šel s ní „Příští neděli mě čeká polo pracovní večeře, nechceš mě doprovodit?“ „Jestli ti nebudu překážet tak půjdu ráda. Kam by to mělo být, abych měla vhodné oblečení?“ zeptala se Estel. „Překážet ne, možná snad rozptylovat. Bude se ti tam líbit, je to v BudhaBaru.“ Zasvětil jí Lóron. „Tam jsem se ještě nepodívala, myslím, že ti neudělám ostudu.“ Zasmála se. „To mě nikdy nenapadlo… Poprvé nebudu muset lhát o tom, proč přítelkyně nepřišla.“ pochválil si nápad.“ Opravdu přítelkyně?“ škádlivě se zeptala Estel. „Je pro tebe brzo tak to může být jen na zítra a pak tomu co je mezi námi…“ stáhnul se Lóron.“Ale ne je to v pořádku, jsme ráda, že to můžeme pojmenovat.“ Zastavila ho Estel. To už stáli na zastávce tramvaje. Estel se otřásla zimou, když se podívala na jízdní řád. Nahrubo domluvili plán na neděli, Estel se zmínila, že přespí na Andělu, aby to neměla tak daleko. Když se blížila tramvaj Estel spontánně objala docenta a zašeptala mu do hrudi „Děkuju, dneska jsi pro mě udělal víc, než myslíš.“ On ji k sobě pevně přivinul, zlehka jí políbil na rty a pustil jí.
Co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, Feuyar se sám otřepal a hned příští týden napsal Estel. Jelikož sám sebe nazývá diamantovou sviní, chtěl mermomocí dosáhnout svého a když nemohl mít Estel, tak chtěl aspoň dát co proto Davídkovi. Tak spolu s June zosnovali plán, no vlastně ho zosnovala Estel s June a Fuyar ho dostal jako hotový scénář. Příští směnu, kdy budou sloužit s Davidem, sehrají divadýlko. Další taková směna připadala na příští sobotu.
Plán byl jasný Estel se zčista jasna zjeví v hotelu pod primitivní záminkou, o chvíli později přikvačí June, která bude očekávaná. Pak na Davida sehrají, jak dal Feuyara s Estel dohromady. A ve velkém finále Davídkovi sdělí, že si z něj udělali „dobrý den“. Znělo to naprosto fantasticky, dokud se scénář nesešel s realitou. Jak posléze June prohlásila, „Cimrman hadr“.
Estel,držíce se scénáře vtrhla do hotelu, překvapenému Davidovi, že se doma poštěkala až od June ví, že jsou v hotelu právě tihle dva. A spolu s Feuyarem začala líčit jejich rande. Aby to nebyl tak jednoduché, tak David vytasil, že ví všechno co se v Palladiu dělo. Estel narychlo poslala June smsku že je všechno v hajzlu a začalala improvizovat. Po chvíli doběhla do hotelu i June a spustila naprosto dokonalou scénu „Co ty tu sakra děláš?“. Pokud by se uděloval Oskar za lež, dostala by ho právě děvčata.
Nastal křížový výslech, David pálil otázky od boku, a Estel s June ho takřka synchronně zasypávali informacemi, které závratnou rychlostí začal Feuyar naprosto scestně vyvracet. Tím všichni věřili. Uprostřed hádky si David všimnul, že na „čerstvě zamilovaný pár“ se Estel s Feuyarem vůbec nedotkají. Samozřejmě ihned začal vyžadovat, aby to napravili. Pro Estel to hraničilo s kontaktem s osobou trpící leprou. June s Davidem se jali předvést jim, jak se mají chovat, Estel to trpělivě odmítala ale nakonec jí Feuyar vzal za ruku. Kdyby to byl jediný kontakt, asi by to nějak rozdýchala, ale zas takovou kliku neměla. Někdy v průběhu večera nabyl Feuyar dojmu, že by mohl ještě zkusit opravdu Estel svést. V okamžiku kdy June s Davidem opustili prostory restaurace a šli na cigáro, odchytil Estel, která se snažila zmizet z dohledu, a objal ji zezadu. Estel se jen tiše modlila aby cestou z hotelu začalo pršet savo. Co hůř začal jí líbat na krku, z čehož byli naprosto nadšení June s Davídkem, kteří se vrátili z venku. Feuyar začal vyhrožovat, že odejde nahoru spát a taky to asi po hodině udělal. Pro Davida to ovšem neskončilo a začal Estel vyhánět za ním a June se k němu nadšeně přidala. Estel si ještě s Feuyarem vyměnila několik zpráv, ve kterých jí lákal nahoru na masáž.
Asi ve čtyři hodiny ráno Estel napadlo, že už je čas jít aby uchvátila aspoň pár hodin spánku. June povolala odvoz a po posledním cigáru zanechala děvčata Davídka i s Feuyarem svému osudu. Takže celá vendeta vyšla v niveč ale zato si všichni čtyři užili extrémě zábavný večer.
Ráno (spíš dopoledne) Estel vyletěla z postele rovnou do koupelny, aby si umyla vlasy. Skoro celí den si dopisovala s June o předchozím nepovedeném vtípku. Hodinu před tím, než pro ni mělo přijet taxi, se pustila do make upu a úpravy vlasů, oblékla se do černých kalhot a společenského černého topu s hlubokým výstřihem. Zvolila kruhové náušnice od Swarovského s velkým čirým kamenem a na krk pověsila svojí milovanou repliku filmové Večernice. Dávala si opravdu záležet aby se nedopustila žádného módního faux pas. Musela se pochválit, vypadala perfektně, dospěle.
Auto přijelo v čas a dopravilo jí před hotel, kde už čekal Lóron. V šatně odložili svrchníky a byli usazeni ke stolu, přišly jako první. Estel si připadala jako v Pretty woman, jen s tím rozdílem, že jí nikdo neplatil a taky věděla, k čemu slouží příbory. „Jsi neodolatelná, bude těžké se soustředit, když tě mám vedle sebe.“ zalichotil jí Lóron. „Děkuji, je mi ctí být tady s tebou.“ Přijala Estel poklonu. Dorazila druhá dvojice, pár ve stejném věku jako Lóron. Oba muži se bavili o pracovních záležitostech tak Estel nezbylo nic jiného než se družit s manželkou obchodního partnera. Byla to velmi příjemná dáma. Po chvíli je přestalo bavit, že se pánové věnují práci. Estel nenápadně položila ruku na Lóronovo koleno on ji po ruce pohladil a ihned změnil téma. Večer byl příjemný, nikdo se nevyptával na patrný věkový rozdíl mezi partnery, čehož se Estel obávala. Po dezertu se páry rozešly. Lóron požádal Estel aby s ním ještě šla projít do centra, ona nadšeně přijala.
„Právě ses uvedla do mého světa jako to nejlepší co jsem mohl najít. Vím, že tě to muselo strašně nudit, ale nenechala si na sobě nic poznat. Když jsem byl na svojí první pracovní večeři, mohl jsem se ukousat nudou a všem jsem to dal znát.“ Vyseknul Lóron další poklonu. „No tak, nech toho, budu se červenat, nebylo to tak zlé. Je čas abych se naučila obchodovat mimo školní třídu a navíc byla jsem s tebou.“ Posoudila večer Estel. „už je dost pozdě, měl bych tě doprovodit domů.“ Řekl zcela vážně docent. „Ještě se mi nechce, dopřej mi ještě chvíli tvojí přítomnost.“ Zaškemrala Estel. „Musíš opravdu být na Andělu?“ zamyslel se. „Ne, zavolám tetě ona, mě bude krýt.“ Oznámila bezelstně Estel. „ V tom případě, jsi můj host. Pojď, ukážu ti staromládenecké doupě.“
Dovedl Estel k sobě do bytu, byl velký moderně zařízený. Lóron nalil rulanské modré blanc de noir z vlastní vinice, přesně to ze kterého byla Estel naposledy nadšená. „Stále nemůžu uvěřit, že je tohle všechno pravda. Slib mi že se ráno neprobudím sama doma“ rozplývala se Estel. „Jestli mi neutečeš, tak ti to můžu slíbit.“ Zavrněl Lóron a položil Estel ruce na ramena zlehka je začal masírovat. „jsi hrozně napjatá, uvolni se. Už se nemůžu koukat, jak sebou šiješ, zkusíme s tím něco udělat.“ Estel se mu svěřila do rukou. Lóron jí sundal z ramen tričko a jemně jí hladil po šíji, občas jí políbil. Estel se uvolnila, nechala ho sundat jí top úplně a klouzat jeho ruce po holé kůži…