Hey! Do you love me? / Ahoj babi!

"Tak, ahoj." Řekla jsem a sklopila hlavu a otočila se směrem ke dveřím. "Čáu." Achjo, proč zrovna já? Je vidět, že o mě nemá absolutně zájem. Už jenom podle toho tónu jak se semnou rozloučil. Prý Čáu! To je na nic…
"Terko? Ty už jsi tu?" Ozvalo se z kuchyně. No jo, babička. Přišla ke mně a vlepila mu pusu na tvář a začala se mě vyptávat, jak to u nás doma vypadá, co Michal a podobně. Vůbec jí nezajímalo, proč jsem tady tak pozdě. No, ona mě považuje za slušnou holku, která chodí vždycky v čas takže, to v kolik přicházím moc neřeší. "A, co kluci Terko?" Neee, tak tohle téma nesnáším ze všeho nejvíc. Vždycky se s ní zaklám aspoň na dvě hodiny. Což, absolutně nechci. Netoužím to potom, aby má babička v tom měla lepší přehled než já. Ona se pak do toho plete a podobně.
"Babi? Ten kluk…David, co bydlí naproti? Jak dlouho tu bydlí?"
"Jo, Davídek to je fakt milý klučina. Chodí sem se svou mamkou na návštěvy. Bydlí tu pár měsíců. Moc dlouho ne. Proč se na to vůbec ptáš? Ty ho znáš?"
"Jen tak. Jestli ho znám? No tak to vůbec. Jen jsem se s ním dneska trošku zasekla ve výtahu, tak jsme si tak trošku povídali."
"Nedáš si buchtu?"
"Ne, ne děkuju."
"Ale, nechtěj mě urazit. Vezmi si." Prstem popošoupla talíř blíž ke mně.
"Ne, fakt ne." Nahodila jsem milý úsměv. Super, zapůsobilo to. Ne, že by ty buchty nebyli dobrý, ale nemám prostě chuť.
"A příjdou dneska?"
"Dneska? Ne blázníš? Víš kolik je, ale zítra příjdou to jo. S tím počítej."
Ještě, že mám tu babičku. Já bych se bez ní fakt neobešla. Drbna jedna hahaha.
A teď do sprchy a spát…