Hey! Do you love me? / Poslední školní den.

" Crrrrrrrr " Ozval se 'hlas' mého budíku. Nikam se mi nechce a taky nikam nepůjdu! Vzduchu jsem se pousmála nad svým skvělým nápadem, když v tom… "Terezo! Vstávej!" Přilítla mi do pokoje moje milovaná maminka a rozrazila mi dveře dokořán " Poslední den školy a ty nejsi schopná se zvednout, … makej!" No tak, takhle to u nás chodí každý ráno. " No jo, mami…" Uráčila jsem se jí odpovědět a pak se šla chystat. V koupelně byl můj debilní bratr, no jo jak jinak. Bez tak si zase geluje to svoje čírko - haha, kdyby mu to aspoň slušelo. "Michale! Proboha, co tam děláš? Vylez!" Začala jsem bouchat na dveře. "No, no, no…" vylezl a lípnul mi pusu na tvář. " Blbečku!" Zavolala jsem na něj a vlezla si do koupelny.

Nastoupila jsem do autobusu a dala si sluchátka do uší. Prohlížela jsem si krajinu - jen krajinu. Nic víc tady totiž není! Samá tráva, můžu být ráda, že je tady aspoň ta silnice. Bydlím bohužel ve velký… no nechci být sprostá. Při další zastávce nastoupili nějací namachrovaní kluci, ale nedalo se říct, že nebyli fešní. Jeden byl velký skoro dva metry a měl blonďaté krátké vlasy. No nic moc, ale za to ten druhý. Ten byl přibližně vysoký asi 1,70m. Ne o moc vyšší než já. Měl hnědou helmičku - něco jako Justin Bieber a modré oči. A když jsem u toho popisování…jsem vysoká 1,64m. Mám hnědé dlouhé vlasy až pod lopatky a jako bonus k tomu hnědé oči, které zdobí dlouhé řasy - díky řasence. No jak jinak. Jo a je mi 15 let a chodím do deváté třídy…Dneska naposledy! Nepřipadám si nějak mimořádně krásná a ani hnusná. Jsem na tom ještě dobře, vypadám celkem normálně, teda z mého pohledu. No pravda…Normální a já? Haha. Chtěla, bych vás předem upozornit - jsem blázen!

Cestou ze školy jsem se spolužáky zašla ještě na pizzu. No a určitě vás bude zajímat, co se v mém vysvědčení objevilo, že? No tak pár dvojek tam bylo, asi tři. U stolu jsem pozorovala spolužáky, jak se pořádně baví. Rozpoutala se celkem žhavá diskuze o tom, jak jsem si v první třídě upustila do kalhotek. No, co. Nemůžu za to, že mě učitelka nechtěla pustit na záchod. Nezbývalo mi než se jen kysele usmát. "Haha, hlavně, že se bavíte…Ještě k tomu na můj účet!" Dala jsem jim najevo, že mi to zrovna 2× vtipné nepřijde. "Terezko, Terezko! Ty nám trochu zábavy nedopřeješ, že?" Řekl Martin a chytil mě kolem ramen. "Ne." Odpověděla jsem mu stejně kysele jako před tím. "Ale, ale! Ono se to zlobí!" Přidala se k Martinovi Klára. A v tomhle smyslu to pokračovalo dál a dál…