Hey! Do you love me? / Svět je malý.

ÁÁÁ! A hurá k babičce! Ani nevíte, jak se těším. Bydlí od nás sice jen 7km, ale to víte. Škola…
"Terezo, vezmi si ty věci! Já se s tím nahoru tahat nebudu." No jo, no jo. Taťka…šel mě sem jen hodit a jede zas domů. Jsem prý velká slečna a musím si vystačit sama. No, grrr hlavně, že Michal k babičce nemusí. Já jsem u ní ráda, ale! Prostě to není fér.
Ou máj gat! Musela jsem čekat na taťku, než odjede, abych mu mohla pomoc odtlačit auto. Ta naše řacha haha. Když odjel, zamávala jsem mu, jako slušně vychovaná dívka popadla věci a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a šla dovnitř, zmáčkla jsem na tlačítko, které má zajistit, aby mu výtah sjel dolů. Babi bydlí v paneláku a ještě k tomu úplně nahoře. Uslyšela jsem otevření dveří. Ohlídla se a…to není možný. To je ten kluk z toho busu. Poslední dobou jsem na něj myslela dost často… Zamlžily se mi oči a podlomili kolena. On je tak krásný. On se na mě ani nekouknul, což jsem nemohla dopustit. Slabě jsem zakašlala a on se na mě podíval, ale nic neudělal. Otočil se hned zpátky. Když dorazil výtah a otevřely se dveře, vešla jsem dovnitř a on za mnou. Měl na zádech batoh. Mlčky jsem si ho prohlížela a on mě. Že by on bydlel zrovna tu? No to mě potěš. A ve stejném patře jako má babi? No. To už je moc. Svět je malý. Boom. A nic. Najednou se vše zastavilo a byla obrovská tma. "Hm, super." Řekl trošku více naštvaně a dlaní bouchnul do dveří od výtahu. Já zas tak naštvaná nebyla, měla jsem pocit, že tohle je právě ten způsob, jak se s ním seznámit. Položila jsem tašky na zem a světlo udělala svým mobilem. Překvapeně se na mě podíval a podal mi ruku. "Ahoj já jsem David." Pousmál se. "Ahoj já Terka." Vykoktala jsem ze sebe a stiskla mu jemně ruku a pak jí nechala spadnout zpátky na své místo. "Ty jsi odtud?" Máchl rukou kamsi za sebe a pozoroval mě. "Ne, bydlím kousek odtud, ale mám tady …babičku." Upřeně jsem ho pozorovala a nemohla se nabažit jeho krásných modrých očí. "Ty? Ty jsi odtud?"
"Jo." Sjel dolů a usadil se, dlaně si položil na kolena. " Jsem tě tu ještě neviděl."
Mlčela jsem, nevím proč. Bože, tak něco řekni! Nemohla jsem pomalu otevřít pusu. Došli mi slova. Vše. Jediné na, co jsem se zmohla, byl ubohý úsměv, který ani neocenil…