Jednou pohár trpělivosti přeteče

Budu vám vyprávět příběh o jedné veliké, první lásce. Je neuvěřitelný ale pravdivý.
Bude to znít jako pohádka, ale nakonec to bylo pořádné drama. Tak hezky pěkně po pořádku. Člověk nemá tolik věřit, že mu tak veliká láska zůstane po celý život. Pak nemusí být tak zklamaný a hlavně nešťastný a smutný.
Co tomu zamilovanému páru vlastně přály sudičky? To už se teď nikdo nedoví a dnes už je to prakticky jedno. Byli na lásku a na všechno dva, milovali se celým srdcem, jeden bez druhého neudělal ani krok. A možná, že právě už tam se stala chyba. Všechen volný čas trávili jenom spolu, byli opravdu jako dvě milující se hrdličky. To také není dobře, když jsou dva na sobě tolik závislí. Měli by mít čas na záliby a hlavně na své kamarády. Možná jim tu lásku kdekdo záviděl a chtěl by i on něco podobného prožívat. V létě jezdili spolu na motorce k rybníku se vykoupat, na houby do lesa, ale kamarády jakoby vůbec neznali. Ale bylo jim spolu moc dobře, byli mladí a nepřipouštěli si, že by mohly přijít i horší časy. Čas plynul, na ně se jen sluníčko usmívalo, nikde na obzoru ani mráček. Z veliké lásky se jim narodily dvě holčičky a zdálo se, že největšího štěstí bylo dovršeno. Ale záhy přišel zvrat - tatínek snad žárlil, že už není a ani nemůže být středem pozornosti jak byl zvyklý a tak konečně na řadu přišli ti kamarádi. A tam začal ten největší problém. Kamarádi byli vždycky na prvním místě a teprve pak rodina. Chodil si kam chtěl, někdy ani neřekl, kde byl a co dělal. Maminka byla na děti i na všechno ostatní sama. Pravda, nestěžovala si a svého muže stále milovala stejnou měrou. Nedovedla si vůbec představit, že by ji muž opustil a zůstala nakonec sama s dětmi. Tak utíkaly měsíce, roky a nikde žádná naděje na vylepšení vztahu. Ale svého muže by prostě nikdy neopustila, měla ho celý život moc ráda.
Děvčata odrostla dětským střevíčkům, vyrostla do krásy - zřejmě po tatínkovi, dokonce se už i vdala a pak to přišlo. Jako blesk z čistého nebe. Manžel začal chodit s mladými děvčaty - nejdříve na kávu, pak snad si s nimi i něco začal a vzápětí bylo po veliké lásce. I to se často v životě stává, že najednou to, co bylo tak krásné, je nenávratně pryč. Pak přijde už jen smutek a trápení. Tak se také stalo! Manželka by možná nějakou tu nevěru odpustila, měla svého muže velmi ráda, ale odsud až podsud. Nastaly hádky, které většinou vůbec nikam nevedly. A nakonec pohár trpělivosti prostě přetekl.
Ale nebyly to ty nevěry, ale manželovo neustálé lhaní a zapírání. I když byl někde viděn s nějakou ženou, nikdy nic nepřiznal a stále vše zapíral. Řídil se zřejmě podle Dr. Plzáka, který doporučoval: ZATLOUKAT, ZATLOUKAT, ZATLOUKAT
A tak jeho milovaná žena nechtěla už dále snášet jeho neustálé lhaní a ponižování. Byl to prostě takový psychický teror.
A tak byl konec všeho, láska vyprchala a tak nakonec každý zůstal sám. Lépe na tom byla ale jeho žena, té zůstala dodnes láska dvou dcer a čtyř vnoučat. Je to smutný konec příběhu o veliké a zpočátku i věrně lásce.