Když jsem tě poznala..

Když jsem tě poznala, věděla jsem, že by byla škoda, kdyby jsme se nebavili. Někteří lidé mají dar poznat správného člověka už od pohledu a já ten skvělý dar vlastním Udělala jsem pro naše sblížení maximum. Začali jsem si psát a poznávat se. Šli jsem spolu ven poprvé, podruhé...Vzniklo mezi námi silné pouto, pouto, které nešlo přetrhnout. Ty jsi ta součást, kterou jsem hledala, která mi chyběla k tomu, abych byla úplná a konečně sama sebou.
Svěřoval ses mi s problémy a já ti pomáhala, většinou úspěšně a ty jsi získal pocit, že mi můžeš říct všechno a že ti se vším pomůžu. Já získala zase pocit, který mi moc chyběl. Pocit, že dokážu někomu pomoci, že moje slova pro někoho něco znamenají. Měli jsme moc společného.
Jenže se stala jedna věc, která se stát neměla. Zamilovala jsem se do tebe. Jenže jsem věděla, že láskou naše přátelství zabít nemůžu, proto jsem dělala jakoby nic.
Vše co jsem dělali, dělali jsme společně. Nedali jsem bez sebe ani ránu. Všude jsme chodili spolu, mnohdy sami a bylo nám krásně. Dokázali jsme si krásně povídat ale taky nezřízeně smát Všechno bylo krásné, až na jednu malou drobnost. Já tě měla ráda. Kamarádství s tebou pro mě znamenalo moc, jenže jsem v hloubi svého nitra věděla, že to nevydržím. Chtěla jsem být něco víc, než jen kamarádka, ale nesnažila jsem se o to.
Já tě moc milovala a tys to věděl, tušil jsi to a pak sis to i potvrdil. Jenže se nic nestalo, nevzal jsi mě za ruku, nic jsi neřekl. Dělal jsi jakoby nic. Přesto jsem byla šťastná, že se můžu považovat za nejlepší kamarádku.
Pak se mezi námi ale něco zlomilo. Začali jsme se sobě oddalovat, přestalo to být jako dřív. Tys mě přestal potřebovat míň a možná i já tebe. Nebylo to jako dřív, ale stále jsme se bavili...Jenže jsme to ignorovali, nevšímali si toho, nic s tím nedělali a tak se stalo to, že jsme se nadobro přestali potřebovat. Přestali jsme potřebovat blízkost toho druhého a přestali jsme se bavit, vídat.
Chvíli jsem to vydržela, jenže když jsem tě zase začala vídat mezi našimim společnými kamarády dostavil se smutek a veliké výčitky svědomíVšechno se ve mě zlomilo. Ale já neměla sílu o tebe bojovat a vydobít si zase tvoji přízeň.
Jenže vím, že bez tebe to nejsem já. Vídám tě, ale není to ono. Jsem z toho smutná a bezradná. Já bych si k tobě chtěla najít cestu zpět, ale musíš chtít i ty.
Stále po těch několika měsících, co se naše kamarádství nadobro rozpadlo tě mám moc ráda. Každý den vzpomínám na vše hezké co jsme spolu prožili a co možná už nikdy neprožijeme. Vždy když přemýšlím nad nejlepšími kamarády, pořád mezi ně patříš. I za tu dobu co se nebavíme, jsem tě tak nikdy nepřestala brát. A stejně tak nepřestávám stále doufat, že vše bude jako dřív, i když je moje naděje malá, pořád tu je a já nepřestanu bojovat, dokud nebudu vědět, že to už nemá cenu.
Z mého srdce nikdy nezmizíš, ani kdyby už jsme se neměli bavit. I když jsme spolu strávili tak málo času, jen asi 7 měsíců, těch krásných zážitků bylo moc. Navždy tě budu mít ráda a vzpomínat