Letní noci 1.

Deníčku udělal to zase! Proč mi to všechno pořád dělá? Dneska se mi už zase přede všemi smál. Šla jsem za ostatními a chtěla si hrát, ale když jsem přišla ke stromu kde byli všichni i brácha, hráli na schovku. Přidala jsem se a musela jsem pikat. Nesnáším to a on to moc dobře ví. Nemohla jsem nikoho najít a on se mi začal smát a ostatní se přidávali.
„Nenajdeš nás, nikdy nás nenajdeš. Protože jsi malá bečka. Nikdy nás nechytíš ani nenajdeš.“
S brekem jsem jako vždy utekla domů a jediný kdo běžel za mnou byla má jediná kamarádka Renča. Už nevím co mám dělat ale nesnáším ho. Já ho prostě nesnáším.
O pár dnů později
Deníčku dneska je můj nešťastnější den v životě. On se stěhuje! Odjíždí a já budu mít konečně klid. Nebude u nás doma každý den aby se mi posmíval a vymýšlel další věci které by mě zesměšnily. Brácha je z toho zdrcený protože mu odjíždí jediný nejlepší kamarád jakého kdy měl ale já jsem to nejšťastnější dítě na světě. Mamka mě sice donutila jít se s ním rozloučit ale poprvé v životě jsem měla pocit že mám nad ním navrch.
Stejně předtím než nasedl do auta pronesl: Nikdy nebudeš hezká ani oblíbená ty malá bečko.
Zasmál se a mě znovu vehnal slzy do očí.
Budu! Vykřikla jsem na něj a jeho poslední věta kterou mi kdy řekl mě překvapila: Jestli jo, tak si tě vezmu. Ale to se nikdy nestane.
Pak se za ním zavřely dveře auta to byl milý deníčku poslední den kdy jsem viděla Petra Janocha.

Zasmála jsem se a zavřela můj dětský deníček. Bylo to tak dávno kdy jsem si psala tenhle deníček. Ale pravdou je, že naše dětské války si pamatuju do teď.
„Co to čteš?“ Otáže se můj milovaný bratr, který mi nakoukne přes rameno a začte se do mého kostrbatého písma.
„Víš že jsem tě nesnášel? Myslel jsem si, že odjíždí kvůli tobě.“ Zasměje se a sedne si na lehátko vedle mě.
„Chtěla jsem aby odjel, nenáviděla jsem ho.“ Směju se taky a na nos si nasadím sluneční brýle, jelikož sluníčko pěkně peče.
„Máš v plánu na letošní prázdniny nějaký program?“ Zeptá se mě Adam a v bermudách se chystá do našeho menšího bazénu.
„Ještě netuším, ale spíš ne.“
„Tak pojď alespoň do bazénu.“ Chce mě vytáhnout do vody.
„Teď ne, musím nachytat trošku toho bronzu.“
„Tak fajn.“ Skočí do vody a mě tím obhodí.
Je první den prázdnin a já už se nudím. Nedokážu si představit co budu celou dobu dělat. Obvzlášť tady na vesnici. Měřkov není až tak malý ale zas tak moc zábavy se tady zažít nedá. Jedno větší koupaliště, které je přeplněné díky nedalekému kempu a několik málo hospod.
Netušila jsem co budu mít v plánu narozdíl od mého milovaného bratříčka. Můj o dva roky starší bratr Adam je ikona mladých dívek. Oproti mě byl už od malička krásné dítě a dodnes mu to zůstalo. Vysoký černovlasý kluk se zelenýma očima, vypracované tělo s přírodně tmavší pokožkou, dokonalý úsměv a smysl pro humor. Navíc je ke všem dívkám milý, což znamená, že po něm šílí každá. Závidím mu jeho bezstarostný život plný zážitků. Ale jedno velké plus má. Je to můj starší bratr který se mě snaží chránit v každé chvíli. Dokážeme spolu i normálně vycházet což většinu lidí překvapuje, díky našim rozdílným povahám.
„Drahoušci dneska jdu na noční, večeři máte v ledničce. Tak se tu mějte.“ Zavolá na nás mamka ještě z kuchyně. Pracuje na soukromé klinice na druhém konci Měřkova jako zdravotní sestra,díky čemuž si nemusíme s bráchou na peníze stěžovat. Rozloučí se ještě s našim Artim, který je poslední člen naší rodiny. Kříženec německého ovčáka je mnohem větší než ostatní psi a tím vyvolává u ostatních celkem hrůzu ovšem Artie je miláček. S každým by si pořád jen hrál a všechny by nejradši ulízal k smrti. Asi se ptáte kde mám otce. Je to dlouhý příběh ale ve zkratce od nás odešel v mých osmi letech, chvíli po tom co odjel i Petr. Všichni si mysleli, že to zvládáme dobře, ale dlouhou dobu po tom co odešel jsem v noci brečela do polštáře a byla ochotna obětovat všechno, aby se vrátil. Naštěstí mamka se od té doby stala nejen naší matkou ale i kamarádkou za což jsem strašně ráda a většina mých kamarádek mi ji i závidí.
Asi po dvou hodinách na lehátku jsem se přesunula do bazénu, kde jsme jako tradičně s Adamem vyváděli kraviny. Z vody nás dostal až podvečerní vítr, který o chvíli později přihnal bouřku s deštěm. Oba jsme zapluli do svých pokojů a do večeře strávili čas tam. Já jsem si sedla ke kytaře v mém menším ale za to útulnějším pokojíčku, který je celý vymalovaný na zeleno a doplněný světlým nábytkem. Spoustu dekorací a květin, které miluju dělá z místnosti mé království. Obleču si jako klasicky černé legíny a dlouhé tričko od Adama, které je moje nejoblíbenější. S kytarou v ruce jsem si přezpívala pár mých nejoblíbenějších písniček a poté jsem sešla do kuchyně, kde jsem uvařila moji oblíbenou horkou čokoládu a jelikož znám svého bratra, rovnou jsem vytáhla hrníčky dva. Moc jsem se nemýlila, protože se objevil okamžitě, jak se vůně dostala do prvního patra.
„Ale,co to tu máme?“ Sáhl pro jeden nápoj a když se chtěl napít spálil se. Musela jsem se mu smát. Na holky sice působil, ale byl jako malý.
„Adame, ty děláš jak kdyby jsi čokoládu nikdy nepil, snad víš, že se vařila ne?“
„Seš hrozná, víš to? To já mám poučovat svoji malou sestru a ne ona mě.“ Hraně se zamračí a podívá se na mě.
„Mimochodem jaký zvolíme večerní program?“ Otáže se a plácne sebou na gauč v obýváku.
„Dneska žádné kino a lámání dívčích srdcí?“ Upřímně se ušklíbl. Nemohl za to, že na něj holky sedají jako na bonbón a chtěl se k nim chovat slušně, jenže někdy to spíš mělo opačný účinek.
„Budu lámat srdce tobě. Tak jaký film vyberete slečno?“
„Rozhodně ne žádné krváky, thrilery, a akční filmy.“
„Teď jsi kompletně vyloučila všechny filmy, které mám. Ale že jsi to ty sestro, tak se pokusím něco najít a ty ohřej tu večeři.“
„Takhle se mi líbí rozdělení prací.“ Otočí se ještě ve dveřích a s úsměvem si mne ruce. Jen zakroutím hlavou a vytáhnu z trouby lasagne a každému dám porci na talíř.
Nakonec strávíme večer ve společnosti Jimma Careyho a potom už každý po svém. Já zapadnu do postele a sním o svém princi na bílém koni. Který jede a jede, a když mě zahlédne raději se otočí a zmizí. Prostě ironie.
„Drahoušku vstáváme.“ Zaječel brácha přes dveře mého pokoje v osum hodin ráno.
„Ztichni.“ Řekla jsem si pro sebe a překulila se na druhý bok. Dokonce bych i znovu usnula kdyby mi můj milovaný bratříček nešel připomenout že je ráno ještě asi pětkrát.Hodila jsem po něm vše co bylo v mé blízkosti, ale pak mi věci došly. Nechtělo se mi ani převlékat tak jsem si jen prohrábla vlasy a stáhla je do volného drdolu.
V kuchyni už na mě čekala snídaně společně s mamkou a bratrem.
„Bré ráno.“ Pronesla jsem kysele.
„Trochu života do toho umírání. Jsi na to ještě mladá.“ Proboha, jak může být mamka pořád tak dobře naladěná.
„Jak bylo v práci mami?“
„Šlo to, sama víš jak to tam někdy vypadá a jací někdy pacienti jsou, ale dneska byla klidná služba.“
„Mimochodem Adame jedeš letos na nějaké festivaly?“ Zeptala se zvědavě mamka.
„Ještě netuším, ale chtěl bych, navíc teď už můžu vzít sebou i Adélu.“Mrkne na mě.
„Ovšem mám pro vás překvapení ze kterého bude nadšená speciálně Adel.“
„A co je to?“ To určitě, co mě může tak moc překvapit?
„Příští týden přijede pár starých kamarádů. Kluci vymysleli, že můžeme jet na vodu.“
„A co na tom mě má potěšit?“
„Přijede i Petr.“
„Petr? Jaký Petr?“ Narozdíl od mamky mám jasno hned. Zarazím se a ztuhnu s hrnkem čaje u úst.Kdyby mohl pohled zabíjet, můj bratr už by si mohl volat pohřební službu.