Láska :)

Nechci říkat, že slovo láska znám dokonale, nebo že rozumím všem formám lásky - takový člověk snad ani neexistuje. Jen jsem měla tu možnost zjistit jaká láska umí být.

Když vezmu lásku své maminky, tedy mateřskou - je to jediná věrná láska, matka za vámi stojí, drží vás nad vodou, nikdy vás nenechá spadnout, nevyčítá vám vaše chyby (ačkoli to tak někdy vypadá), snaží se vám pomoct a poradit jak nejlépe umí. Ačkoli mě láska mojí maminky někdy štve a musím říct, že si nejsem tak úplně jistá, jestli jsem ta dcera, kterou by chtěla, přesto vím, že mě bude milovat a já ji. Neexistuje matka, která by své dítě nesnášela, ani ta která opustila, potratila (tím myslím dobrovolně) nebo byla jen pronajatou vagínou (narovinu - náhradní matka je moc upjaté pojmenování). Proto si myslím, že tenhle druh lásky je tak něják božský.

Láska rodinná - sourozenci, tety.... To není povinná láska. Nemusíte mi rádi svého bratra, protože je to váš bratr - můžete ho klidně nenávidět, jen si myslím, že ve svých vlastních očích by jste klesli.. Leč si svých příbuzných vážíte, určitě vás alespoň jeden z nich nečím zklamal - aspoň u mě to tak bylo... Rodinu si nevybíráte, nemusíte ji mít rádi, nemusíte s ní trávit ani svůj volný čas, ale je to pouto lidí, kteří ví, že když příjde pád, oni tady budou a je možnost, že váš budou soudit, ale budou tím soudit i sebe.

Láska přátelská - můžu říct, že mám jen pár přátel, pár lidí, kterým věřím a kteří věří mně. Je těžké takové lidi najít, ale září jak severka na nebi plném hvězd. Víte, že když ji stále nevidíte, je tady, září a vede vás.. Kamarádů mám hodně, někteří jsou mi blíž a s některými se jen zdravím. Některé vidím moc ráda, jiné nemusím vidět tak často, ale jsem za ně vděčná občas mi ukazují to, čím jsem, chci být a nebo naopak čím bych být nikdy nechtěla.

Láska jako láska - láska člověka, vedle kterého bych usínala klidně každou noc, protože vím, že když ráno vstanu on tam bude a bude tam pro mě.. Ačkoli tady není celý den, nebo se nevidíme každý den v týdnu (což není zrovna ideální), přesto jsou moje city stále stejně silné. Udělala bych cokoli jen pro to, aby se na mě usmál, aby byl šťastný a spokojený.. Někdy je těžké vyznat se v jeho citech, stejně tak jako je někdy těžké vyznat se v mých, ale probouzí ve mě spostu nových citů a vášní. S ním je každý den jiný.. Za svůj život jsem takových lásek poznala jen dvě a toto je moje třetí a přesto mám pocit, že žádná lepší už nebude, protože je to první naprosto upřímný muž v mém životě, první muž, se kterým si dokážu představit (někdy v budoucnu) děti a dům - ačkoli jsem to nikdy nechtěla.

Láska má spoustu podob a mnoho tváří, vnímáme ji různě, ale nikdy by pro nás neměla být "jistá".. Lásku si každý musíme zasloužit. Dostáváme ji ve stejné míře v jaké ji rozdáváme, proto nemůžeme čekat, že nás lidé budou milovat, když se chováme sobecky a sebestředně. Díky jistým lidem jsem si uvědomila i termín "přiměřená sebeláska" a jsem za něj vděčná, protože pokud se nenaučíme mít se rádi takový jací jsme a poznat se, pak nemůže milovat a poznávat i někoho druhého..

Láska je kouzlo a čarodějka v jednom.. Pomáhá nám při cestě životem a láska je ten nejkrásnější a nejčisčí dar, který můžeme někomu dát.. :)