Navždy spolu (17.část)

Matěj uklidil telefon do kapsy a podíval se na Lauru. Ještě pořád měla mokré vlasy, ale jemu připadala strašně krásná. ,,Dáme další kolo v člověče nezlob se?" ,,Jasně že jo Maty." Laura začala házet kostkou jako první a hned jí padla šestka. Hráli a hráli a u toho se skvěle bavili, až nakonec Matěje přešel smích, protože ho Laura rozdrtila a to hned dvakrát po sobě. Nemohl uvěřit, že se takhle rozehrála, vždyť poprvé jí úplně s přehledem porazil a teď? Teď tak maximálně s přehledem prohrával. Čas utíkal jako o život, venku už byla pořádná tma a bouřka už pomaličku doznívala. Déšť ještě nepřestal, stále bubnoval a rozprskával se o okno. Laura se zvedla ze země a šla do kuchyně. Matěj jí samozřejmě následoval. ,,Chceš něco k pití?" ,,Ne díky popelko." ,,Tak jinak, co chceš k pití? Mám tady na výběr ze dvou šťáv a nebo jestli chceš jen vodu, nebo ti můžu udělat čaj." ,,Ten čaj bych si docela dal, bude to takové preventivní opatření před nemocemi." ,,Jakou příchuť by sis dal?" ,,Takovou jakou si dáš ty." ,,V tom případě doufám, že máš rád příchuť jablko se skořicí." ,,Blázníš? Já tuhle příchuť miluji." Laura se dala do přípravy čaje, ale Matěj jí vzal konvici, nalil do ní vodu a dal jí vařit. Poté koukal do poliček a skříní, hledal totiž , kde by mohly být ukryté krabičky s čajem. V tom otevřel skříňku, kde Laura měla prášky. ,,No páni, ty jsi jako lékárna, ale asi tak dvakrát líp zásobovaná." Laura se usmála, ale v hlavě se jí najednou začalo honit takové množství myšlenek, že se bála, že jí každou chvílí praskne hlava a všechny ty myšlenky vylétnou do vzduchu. Zatím co přemýšlela, Matěj našel krabičky s čajem a už mu zbývalo jen najít hrnečky. Vůbec nevěděl, kde by mohli být, ale pak mu došlo, že je dneska už jednou míjel. Podíval se na poličku kousek nad jeho hlavou a zaradoval se.
,,Už přešla bouřka zlato." Matěj zaléval pytlíčky čaje, ale i přesto se otočil na Lauru, aby jí odpověděl. Přišlo mu totiž neslušné na někoho mluvit a být k němu otočený zády. ,,Já vím popelko, už jsem si toho také všiml." ,,Pustíme si televizi?" ,,Co dneska dávají, nevíš?" ,,To opravdu nevím Maty, ale můžeme to zjistit." ,,Dobře." Laura vzala hrnky a odnesla je do obýváku a pak se vrátila do kuchyně, chytla Matěje za ruku. ,,Tak jdeš a nebo se budeš dívat odtud?" ,,Jen tu zhasnu." Ozvalo se cvaknutí a poté se pokojem rozhostila tma. Laura najednou cítila, jak Matěj sevřel její ruku a propletl jeho prsty s jejími. Tak pojď zlato, pošeptal Matěj Lauře do ucha. Laura přeběhl mráz po zádech, protože jí foukl ze zadu na krk, nesnášela to. Nenáviděla, že má ještě k tomu výhodu, že se jen sehne, byl totiž o něco vyšší než ona. Ale jen se na něj v té tmě usmála a šla do obýváku v hlavě už totiž měla plán. Došli ke gauči a Laura dělala že si sedá, čekala až si Matěj sedne úplně a pak nenápadně sáhla po polštáři. Poté se rychle otočila, a protože neseděla, měla teď výhodu ona. Rozmáchla se a majzla Matěje polštářem přes obličej, ani se nestihl bránit, jen vykulil oči a snažil se pochopit odkud přišla rána, ale to neměl dělat, protože hned letěla druhá rána a třetí. Ale tu třetí už zastavil, vyškubl Lauře polštář a hodil ho stranou, jenže Laura se odmítala vzdát. Chytla polštář za Matějovo zády a trhla, maličko se přepočítala a tou rychlostí spadla na zem. Začala se smát, ale ze smíchu jí vytrhl úder polštáře, lehla si na břicho a převalila se k polštáři, který Matěj odhodil, sevřela ho a vyskočila na nohy. ,,Takže polštářová bitva?" ,,Ty sis začala." ,,A já to taky vyhraju zlato." V tom se Laura rozběhla a Matěj utekl za křeslo, aby na něj nemohla, jenže ona se pořád nezastavovala v běhu, skočila na gauč, ze kterého se odrazila a skočila Matějovi rovnou do náručí. Matěj musel odhodit polštář, aby jí chytil a nepustil. ,,Vzdávám se Maty." ,,I já se vzdávám, takže jsme vítězové oba dva." Matěj pomalu postavil Lauru na zem, chtěl jí rukou sčesat vlasy z obličeje, ale než to stihl udělat, Laura ho políbila. Ta je pro vítěze, řekla poté, co se přestali líbat.
Pak si sedli na gauč, zapnuli televizi a dívali se na filmy, pili čaj. Bylo jim spolu úžasně. Laura si položila hlavu na jeho klín a natáhla se na pohovce. Matěj jí začal hladit ve vlasech, různě jí je zaplétal a motal, také jí hladil po tváři, až mu nakonec usnula na klíně. Vypadala tak sladce a nevině, když spala. Měla růžová líčka a usmívala se ze spaní.
Matěj opatrně nadzvedl její hlavu a postavil se na nohy. Ještě chvíli jí pozoroval, ale pak se k ní sehnul, zvedl jí něžně do náručí a šel s ní opatrně do jejího pokoje. Nejopatrnější byl na schodech, nechtěl rozsvěcet aby jí nevzbudil a tak šel po tmě. Nakonec došel do Lauřina pokoje, něžně si jí přendal na rameno a odhrnul peřinu na její posteli. Pak Lauru láskyplně uložil do postele a přikryl jí až ke krku. Nakonec se k ní sehnul a dal jí pusu na rty a tiše zašeptal, spi sladce zlatíčko moje, miluji tě.
Poté potichoučku odešel z pokoje a ještě tišeji zavřel dveře, sešel schody, vypnul televizi, zhasl všechny světla a sám si lehl na gauč, protože se rozhodl, že i on půjde do říše snů za Laurou.