Navždy spolu (16.část)

Ode dne kdy Laura řekla Matějovi bolestivý příběh o svých rodičích uběhlo už pár dní. Matěj už věděl, kde Laura bydlí, protože jí odvedl domů, musel, věděl, že by domů v takovém stavu nedošla. Dokonce chtěl volat mamce, jestli by u ní nemohl přespat, ale pak to zavrhl, přišlo mu to divné. Nevěděl co by na to řekla mamka, hlavně co by si pomyslela Laura. Nechtěl, aby si o něm myslela bůhvíco.
Dnes byl pátek, Matěj musel do školy, ale byl domluvený s Laurou, že pak půjdou ven. Laura už se dala docela do pořádku, už se jí nezdály strašidelné sny. Je pravda, že někdy se nějaká ta noční můra vloudila, ale už jich nebylo tolik. Laura seděla u stolu a snídala, po dlouhé době měla chuť k jídlu, ale stejně si dala jen jablko. V hlavě se jí honila myšlenka na to, co si vezme na sebe, až půjde ven s Matějem. Rozhodla se jít podívat do skříně, aby zjistila, co tam má za pěkné kousky oblečení. Jak se tak přehrabovala skříní, tvořila se za ní hromada všech těch perfektních kousků, které vyhazovala ze skříně. Některé se válely na zemi a některé skončily na posteli.
Matěj seděl v lavici a už se moc těšil ven, Laura mu chyběla. Chyběl mu její smích, její oči a hlavně její šibalský pohled, když vymýšlela nějakou lumpárnu. Přemýšlel nad tím, co dneska budou dělat, když v tom ho vyvolala učitelka k tabuli. Sakra!! proběhlo mu hlavou. Snažil se zachovat klidný výraz, i když věděl, že se vůbec neučil a že mu hrozí špatná známka.
Laura si právě zkoušela tílko a šortky, ale nemohla najít pásek. Už byla docela naštvaná, protože konečně našla to správné oblečení, ale teď jí chyběl pásek. Lítala po pokoji a prohrabovala se záplavou oblečení, ale pásek jako by se propadl do země. Už byla docela vzteklá, nechtěla se znovu převlékat, musela by si vzít šaty, protože do sukně taky potřebovala pásek, který samozřejmě hrál na schovávanou a bravurně se mu dařilo zůstat skrytý před Laurou. Když už se rozhodla, že to vzdá a chtěla ze sebe servat tílko, uviděla pásek ležet na židli.
Matěj stál před tabulí a snažil se potlačit nervozitu, která si hledala své místo. Učitelka mu na tabuli promítla mapu a on se na ní měl orientovat. Orientace nebyla jeho silná stránka a on to moc dobře věděl. Byl rád když se neztratil na mapě České republiky. Kdyby mu učitelka neřekla, že tohle co promítá, je mapa Asie, vůbec by netušil, kde právě teď je.
Laura uklízela oblečení zpátky do skříně, aby v tom pokoji vůbec mohla chodit. Koukla se na hodinky a zjistila, že by měla přidat, pokud chce na sraz dorazit včas. Ještě než se dala na odchod, si vzala do ruky mikinu, na dnešek totiž hlásili mírné přeháňky. Opět se koukla na hodinky, najednou se rozběhla po schodech dolů, zalovila v kapse a vytáhla klíče. Zamkla a vyřítila se jako neřízená střela, protože jí zbývalo jen 10 minut do srazu s Matějem. Nechtěla přijít pozdě, hlavně proto, že na přípravu měla celý den, ale za to mohlo to uklízení, příště to už neudělá, říkala si. Běžela lesem, při pohledu na ní, by se dalo říci, že doslova letí.
Matěj se pomalu blížil na místo srazu a viděl Lauru, že už tam čeká, vůbec ale netušil, že musela běžet a teď funí jak parní lokomotiva, byl ještě daleko, aby jí slyšel a viděl, že je celá rudá. Zamával na ní a přidal do kroku. Když k ní došel objal jí, poté jí dal pusu, chytil jí za ruku a dali se do kroku. Šli na Laury oblíbené místo a to byla skála, která nyní nebyla už jen Laury, ale i Matějova. Byla to ta skála, o které Matěj tenkrát nesměl nikomu říci, né že teď by to bylo jiné. Jenže teď už Matěj chápal důvod, proč o ní nikomu nemá říkat, samozřejmě skálu i ten důvod držel v tajnosti.
,,Jak bylo ve škole?" ,,Ani se neptej, na zemáku mě vytáhla úča k tabuli." ,,No a jak to dopadlo?" ,,Byla to orientace na mapě, takže se vážně neptej. Neumím se orientovat, jediné místo kam bych došel i po tmě je tvé náručí, ale jinak jsem s orientací vážně na štíru." Laura se usmála, přišlo jí to hrozně milé. ,,Ty jsi kecka, víš to?" ,,Já nelžu, vážně bych k tobě došel i po tmě!" Laura ho začala lechtat, a pak se dala na útěk lesem, protože věděla, že přijde odveta. Matěj se rozběhl a netrvalo mu to dlouho a dohonil Lauru, chytl jí do náruče a opatrně jí jakože shodil na zem. Sám si lehl vedle ní, jejich ruce se propletly a oni jen tak leželi a pozorovali nebe. Laura si položila hlavu na jeho rameno.
Poslouchali jak opodál v lese zpívají ptáci. ,,měli bychom jít Matěji." ,,Proč?" ,,Protože bude pršet, podívej jak se támhle zatahuje." Laura ukázala na černou oblohu. ,,No jo, máš pravdu ale vypadá to jako bouřkové mraky." ,,Já vím, ale na dnešek hlásili jen přeháňky." ,,Znáš ty jejich předpovědi, nikdy nejsou přesné." Laura už stála na nohách a sledovala, jak Matěj stále zkoumá mraky. Natáhla k němu ruku a vytáhla ho na nohy. ,,Páni ty máš sílu." Laura se začala smát. ,,Nesměj se, myslím to vážně." ,,Já ti věřím, jen mi to přišlo vtipné." Matěj se snažil tvářit vážně, ale moc mu to nešlo. ,,Co budeme dělat?" ,,Tak třeba teď bychom se měli jít schovat, dřív než začne pršet." ,,Takže půjdeme k nám? Je to blíž než k tobě." Matěj kývl hlavou. ,,Jestli ti to nevadí Lauro." ,,Kdepak."
Dali se na cestu k Lauře. Kapičky deště pomalu začaly padat a pořád zrychlovaly. Bubnovaly jim na kůži, ale ani Lauře ani Matějovi to nevadilo. Jiní lidé by běželi, ale oni dva se stále drželi za ruce a šli klidnou chůzí, déšť jim nevadil, nebyli z cukru. V tom se Matěj zastavil, podíval se na Lauru. ,,Myslím, že teď je správná chvíle abych ti to řekl." Laura se na něj podívala a nevěděla, co má čekat. ,,Miluji Tě Lauro." Laura se mu zahleděla do očí, viděla v nich, že to myslí vážně. ,,Miluji Tě Matěji." Jen co to dořekla, políbila ho.
Kdyby se na ně někdo díval, nejspíš by jim záviděl, především holky, protože tohle bylo jako vystřižené z filmu. Co si budeme nalhávat, skoro každá dívka sní o líbání v dešti. Přijde jim to totiž strašně romantické.
Stáli na dešti a už byli oba dva naprosto mokrý. Ani jeden to neřešil, protože tahle chvíle za to stála. Zahřmělo a Matěj sebou škubl. ,,Copak je? Ty se bojíš bouřky?" ,,Jen když jsem venku a kord tady na tom místě." ,,Tak se neboj zlato, už jdeme do bezpečí." Laura zatáhla Matěje za ruku a vešli do lesa. Cesta jim netrvala dlouho, protože šli svižnou chůzí. Brzy stáli před chatou. Laura zalovila v kapse naprosto mokrých šortek a vytáhla klíče a odemkla dveře. ,,Až po vás." ,,Na to zapomeň!" Laura Matěje strčila do dveří a sunula ho dovnitř. ,,Ty jdeš první, protože jsi host." Matěj se nemohl nijak bránit, zaplul do chaty a sledoval Lauru jak za sebou zamkla dveře a rozsvítila světlo. ,,Co na mě tak koukáš? Já vždycky zamykám, protože se tady v tom lese docela bojím. Né toho, že by mi sem vlezlo zvíře, ale třeba nějaký bezdomovec." Mě to došlo, když jsem viděl že máš na dolních oknech mříže. Taky bych se bál, nemysli si." ,,Chceš si něco zahrát? Mám tady nějaké hry. Navrhla bych ti koukání na film, ale za bouřky to nezní jako super nápad." ,,No to nezní. Ale já stejně televizi moc nemusím." ,,Takže co si zahrajeme?" ,,Cokoliv. Stejně tě porazím." Oba se začali smát. ,,Pojď jdeme vybrat hru." Laura se vydala po schodech nahoru a Matěj jí následoval. Rozsvítila v prvním patře a zapnula topení na chodbě i u ní v pokoji. Není ti v tom oblečení zima,zeptala se Laura. ,,No docela jo, ale přežiju to neboj se." ,,Vydrž chvilku budu tady mít něco po taťkovi." Matěj šel za Laurou do protějšího pokoje, který byl skoro prázdný. Byla tam jedna skříň a něco, přes co byl přehozený závěs. Matějovi to nedalo a nakoukl pod závěs, bylo to zrcadlo a v jednom jeho rohu byla zastrčená fotka. Laura zatím hledala Matějovi něco na sebe, ale když viděla, jak zkoumá zrcadlo kryté závěsem šla za ním a závěs strhla na zem. ,,Na té fotce jsou rodiče, pokud tě to zajímá a tohle zrcadlo bylo kdysi v mém pokoji, dostala jsem ho od nich k posledním narozeninám, co jsme spolu slavili. Nemohla jsem si ho nechat v pokoji, tak jsem ho přestěhovala sem do mojí místnosti vzpomínek." ,,Moc vzpomínek tu nemáš." ,,Ale mám, jen je nevidíš." Matěj se rozhlédl po místnosti a uviděl, že na stropě je šňůrka. ,,Na půdu?" ,,Jo přesně tak, moc tam nechodím. Jsou tam totiž pavouci." Laura přešla zpátky ke skříni a hledala oblečení, které by Matějovi sedělo, ale pak jí to došlo. ,,Bože já jsem tak hloupá, můžu ti přece dát to oblečení, co jsi mi půjčil do nemocnice." ,,To je pravda, ale hloupá nejsi." Laura se zase vrátila do svého pokoje a vyndala ze skříně Matějovo oblečení a podala mu ho, poté odešla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Matěj se rychle převlékl a vyšel z pokoje, Laura ho poslala dolů a řekla mu, kde má hledat hry. Zatím co Matěj hledal hru, kterou by si zahráli, se Laura převlíkla. Matěj otevřel hru člověče nezlob se a uviděl v ní fotku. Byla na ní Laura jako malá, měla na sobě šatičky a stála u školy. ,,Kde jsi to vzal?" ozvalo se za ním a on sebou škubl, protože se lekl. ,,Bylo to v té krabici." ,,Tuhle fotku jsem už dlouho neviděla." ,,Nechybí ti škola?" ,,Občas mi chybí Matěji." ,,Tak proč do žádné nechodíš?" ,,To je jedno." ,,Hele mám návrh, když vyhraju člověče nezlob se, tak začneš chodit do školy, ale když prohraju, tak nemusíš." ,,Dobře když vyhraješ začnu chodit do školy, kam jsem původně chtěla jít, ale když vyhraju já, uklidíš za mě celou chalupu." ,,Platí."
Dali se do hraní, Laura si vybrala modré figurky a Matěj si vzal červené. Hráli a už to vypadalo, že Laura vyhraje, ale opak byl pravdou. Matěj to vyhrál. ,,No dobře tak v pondělí půjdu do školy, své slovo dodržím." ,,Nemusíš jestli nechceš." ,,Ale jo, alespoň budu něco dělat. Uvidíme jestli mě vezmou." ,,Určitě jo."
Matěj se podíval na hodinky a zjistil, že už by měl asi jít, ale nechtělo se mu. Vytáhl telefon a volal mamce. ,,Ahoj mamí, hele mohla bys pro mě přijet, abych nešel v tom dešti a v bouřce lesem?" Matěji já tě nemůžu vyzvednout, jsem v práci, ale pokud to Lauře nebude vadit, mohl bys tam klidně přespat a já bych tě vyzvedla ráno, ozvalo se z telefonu. Matějovo mamka byla zvyklá mluvit nahlas. Laura proto slyšela všechno, co řekla a kývla hlavou, že s tím nemá problém. ,,Vyřiď mamce, že mi to nevadí, že tu klidně můžeš přespat, že se vyspím dole v bývalé ložnici rodičů." Matěj to mamce sdělil, domluvili se na čase a na místě kam pro něj zítra přijede a pak se rozloučili.