Probuzení

Poslouchal jsem tvůj dech, když ráno probouzel jsem se po tvém boku. Ležel jsem na boku čelem k tobě a viděl tě z profilu. Pootevřená ústa, tichý dech, jemné mrkání víček, občasné vzdychnutí a zachrupkání. Bylo to tak krásné a famózní. Usmíval jsem se a těšil se z tohoto okamžiku jako malé dítě.

Nebyli jsme spolu ještě natolik dlouho, abych tě už dokonale znal, proto mi to připadalo tak roztomilé. Pramen vlasů ti zasahoval přes obočí a zlehka se dotýkal tvých řas. Pomalu jsem ti prsty pomohl od tohoto kousku tebe, tak pomalu, jen abych tě neprobudil a nepřekazil ten zážitek, který člověku v hlavě zůstává navěky.

Podepřel jsem své tělo loktem. Byl jsem kousek nad tebou, pár desítek centimetrů mě dělilo od toho, abych tě mohl políbit. Neudělal jsem to. Ještě ne. Ten pohled za to stál. Byla jsi tak krásná, nevinná,půvabná. Tvůj dech mě fascinoval. Tak klidný, jemný, tichý.

Lehkým vánkem z mých úst jsem tě poškádlil po tváři. Lehce jsi sebou cukla a zavrněla jako kočka po probuzení, když má chuť se pomazlit. Neprobudil jsem tě. Naopak jsem tě jemně pohladil po vlasech a v hlavě si přemítal, co se ti asi zdá. Zda v tom snu jsem i já, jestli jsem ten, který tě v těch snech dělá šťastnou a ty můžeš v klidu odpočívat. Doufal jsem, že jsem to já a doufal jsem, že ten sen i tento okamžik nikdy neskončí.

Pomalu se nakláním nad tvoji tvář, s upřeným zrakem na tvá víčka a se zatajeným dechem tě políbím. Musím, nedá se už tomu odolat. Tvé rty jsou tak sladké, jako čerstvé jahody. Mým dotekem ve vlasech a polibkem tě probouzím. Otevíráš oči a než stačíš cokoliv udělat, řeknu jen: ,,Miluji Tě!“

Tvé oči i rty se usmějí a tvé ruce mě obejmou. Přivinu se k tobě a pošeptám znova: ,,Miluji Tě. Strašně moc.“ Objetí je tak vřelé a je mi s tebou nádherně.
,,A já miluji tebe,lásko.“ Tvůj hlas byl sice tichý, ale já byl v tu chvíli ten nejšťastnější chlap na světě. Naše těla pak splynula v jedno a my se dotýkali nekonečna.

To bylo moje nejkrásnější ráno, které jsem kdy zažil. S tebou.