Takový je osud!

Každý večer jsem hleděla na jednu hvězdičku a přála si poznat velikou lásku.
Ale marné byly moje prosby, láska nepřicházela.
Až jednoho dne, jako blesk z čistého nebe - objevil se přede mnou krásný, mladý, urostlý muž, do kterého jsem se hned zamilovala.
Ale ..... Krása a mládí, to není všechno.
Na první pohled úžasný muž, ale srdce snad měl z kamene. Nenosil mi ani květiny,
ani mě milým slůvkem nepotěšil. A já hloupá, naivní ženská věřila, že se změní.
Ne, takoví muži se nikdy nezmění.
Tak začalo mé veliké trápení. Začal mě psychicky týrat a nebylo dne, kdy by nevyvolal
žádnou hádku. Život začal být přímo nesnesitelný a pro mě i krutý.
V nejhorší době, kdy už jsem si nevěděla rady a nevěděla jak dál, protože mi začal
i vyhrožovat, mně pomohl kamarád z dětství.
Byl čerstvě rozvedený a tak nějak si vzpomněl na mě. Vrátil se z Londýna, kde žil se svou ženou a hledal tady staré, dobré přátele.
Teď musím říci, že jsem mu velmi vděčna za jeho pomoc, ale nabídku, že bychom
to mohli dát dohromady, jsem odmítla. Bála jsem se dalšího zklamání a chtěla jsem
být chvíli sama. Urovnat si řádně všechno v hlavě a hlavně jsem si říkala: "Nikam
nespěchej!"
Tak ubíhaly roky a pořád nikde ta moje vysněná veliká láska. Kamarádky už vozily v kočárcích své ratolesti a já jen tiše záviděla.
Už mi také nebylo dvacet let, dokonce ani třicet let a už jsem chtěla mít také svou rodinu a žít jenom pro ni. Ale stále nic takového mi nebylo dopřáno.
Moje nejlepší kamarádka se také rozvedla, ale měla alespoň svoji malou holčičku, kterou nade vše milovala.
Ale najednou přišla strašná zpráva. Kamarádce zjistili lékaři nevyléčitelnou nemoc,
se kterou nakonec svůj boj o život prohrála.
Ještě než odešla z tohoto světa - mě prosila, abych se postarala o její holčičku. Ale tady nastal veliký problém. Nebyla jsem ani příbuzná, ani vdaná, abych mohla holčičku adoptovat. Otec se jí zřekl a neměl o ni zájem.
Nakonec jsem se dala dohromady s mým kamarádem, co nejdříve jsme se vzali a
zažádali o adopci malé Anetky.
Snad není ještě tak pozdě a pořídíme Anetce sourozence. A když to nevyjde, jsem šťastná, že máme Anetku, kterou má rád i můj manžel. Je pro nás oba naplněním života.
A takový je můj osud!