Proč né třeba stan? - 1. část

Je to asi měsíc co jsem vzdal 2 měsíční boj o holku, se kterou jsem strávil již tolik hezkých chvil. Vše by bylo v pořádku kdybych si to nepokazil svou vlastní hloupostí a mladickou nerozvážností. Ono, chodili jsme spolu 4 měsíce. vše bylo fajn... na pár malých zádrhelů vše vycházelo. Dokud nezjistila, že jsem si psal s jednou určitou holkou. Ta holka byla má bývalá se kterou jsem v té době nebyl již asi 7 měsíců. Když jsme se rozešli, bylo to skoro 28 měsíců co jsme byli spolu. tedy skoro dva a půl roku. Kdyby jsme si psali jen obyčejně, nic by se nestalo. Ale jednou se bohužel sešly naše nálady které patří do sféry "po 22h" a začali jsme se jen tak pošťuchovat. zvrtlo se to - začali jsme se z hecu domlouvat že se sejdeme, že si zase užijeme, a tak dál.... věděl jsem, že bych nebyl ničeho schopen, že bych nepodvedl svou holku. Nic ve zlém ale holky vždy berou vše z horší stránky. Pohádali jsme se když jsem odjížděl do Alp na prázdniny. Tím začaly pro mne 2 měsíce snažení a dokazování.....

2 měsíce jsem se snažil si ji získat zpátky. Jezdil jsem za ní, staral se o ní, prostě si ji snažil dostat na svou stranu. bohužel jsem zjistil že se vrátila ke svému bývalému. Neodradilo mne to. Snažil jsem se dál i přes tu bolest a přes to vědomí že je s jiným. Nejspíš bych to vzdal hned a ne až za dva měsíce, kdyby mi nedělala naděje. Nevidím to zle, ale doslova podváděla svého kluka se mnou. Časem to bolelo víc a víc až nakonec asi týden před tím, než jsem to vše ukončil, jsem nebyl schopný ani ležet vedle ní. Vídali jsme se jednou za týden, a téměř pokaždé jsme si v noci užili když jsme jeden u druhého spali. Nemusel jsem ji do ničeho nutit... Prostě to šlo samo. Tentokrát to ale nešlo. Bylo asi 11 hodin večer. Už jsme pomalu lezli do postele. Leželi jsme vedle sebe, jako za starých časů. Já na zádech, Ona vedle mne na boku hlavou opřená o mé rameno. Mlčky jsme leželi ale nespali jsme. Ležela po mé levé straně a pod hlavou nám hrály mé malé reproduktory nějaké písničky. Když začala naše vzpomínková, přitiskla se ke mne, a levou ruku mi ovinula kolem boku..... Její tělo - netřeba komentář... Nikdy se nestalo že by mne nechala chladným. Stačilo když jsem jen ucítil jak se mne dotýká, jak mne objímá.... Nedalo se to ustát.... Nicméně vzal jsem také svou levou, strplou ruku, kterou jsem podpíral její krk, a také jsem ji objal. chtěl jsem ji vzít za bok ale byla níž než jsem předpokládal. bezeslov jsem sjel z hrudníku na bříško a hned na ten bok. Lehce povzdychla. Během pár sekund poznala, že to na mne jde...

Začalo mi bušit srdce. Jelikož měla své pravé ucho přitisklé na mé holé hrudi (podotýkám - spím jedině jen v trenkách), slyšela, nebo spíše cítila tu mašinu ve mne. Ten motor, který zvyšoval své otáčky. Krev, která v té chvíli obsahovala malou míru alkoholu (netušila o tom) se rozproudila po celém těle. Nadzvedla se. Pozvedla pohled na mne, a já i v tom šeru uviděl ten její úžasný pohled. Ten božský úsměv. Ty přenádherné oči - nešlo jí odolat. ihned tušila o co jde, ale já sám jsem si řekl "NE!!!" Chtěl jsem se z této situace nějak vykroutit. Řekl jsem, že mám chuť na cigárko. jsem celkem silný kuřák a tak se ani nedivila. Chtěla, ať jí nechám alespoň na prda. Pošeptal jsem jen "Dobrá - zavolám tě..." Slezl jsem ze své patrové postele, vzal cigarety, a vylezl jsem oknem na balkón. Pomalu jsem dokuřoval část, která byla "určená" pro mne, a tak jsem zaklepal na okno. Nic. Ticho. Pootevřel jsem, a šeptem zakřičel "Lásko - jdeš?" ... Nic. Jako by byl pokoj prázdný. Vzdal jsem to. Usnula. Dal jsem si ještě dvě další a vylezl zpět za ní. Když jsem si lehl, ani necukla. Spala jako zabitá ... nevadilo mi to. Opatrně jsem ji nadzvedl, a přitáhl k sobě. Zamumlala něco ze spaní ale neprobudila se. Hrála jedna fajn písnička, ale během chvilky dohrála. Další stála za prd a díky tomu, že jsem měl telefon pod hlavou, během chvilky už hrála další, a další, a další, a.. než jsem našel tu svou, chvíli to trvalo. A když jsem tak přepínal písničky, vzbudila se. Ospale řekla ať ji tam nechám. byla to prostě naše srdcovka "Rudimental - Feel the love"... Chvilku jsme ji poslouchali, a zase se ke mne přiblížila. tentokrát jsem ale ucítil. že nemá podprsenku. Nenechalo to spát ani mne, ani... no však víte. Ale nemohl jsem... Slíbil jsem si že ne.

2. část: http://povidky.peoplelovepeople.com/cz/cs/zamilovane-povidky/proc-ne-treba-stan-_-2_-cast/27-35-1079