ŠANCE NA PŘEŽITÍ...

Když sešel k řece po svahu, Karel zvažoval, jaké má ta kočka šance na přežití.
Řeka, sevřená strmými skalami, tekla klidně a mírumilovně. Jednotný šum vln o kamenný břeh zněl jako varování: Půl hodiny půl hodiny do otevření hráze Karel tenhle signál dobře znal.

Kilometr proti proudu stála přehrada místní elektrárny. Jarní tání naplnilo nádrž až po okraj, a tak včera rozeslali varování všem usedlostem po proudu brzy začnou vypouštět víc vody a řeka stoupne. Nebylo třeba čekat záplavy, břehy byly dost vysoké, ale níže položené louky se na čas ocitnou pod vodou. Karel věděl, že by nebylo špatné ještě jednou zkontrolovat čerpací stanici co kdyby se něco uvolnilo.

Kulhavě, s tichým vrzáním protézy na levé noze, prošel celý areál. Všechno bylo v pořádku. Už včerajška zajistil potrubí i plot, ale kontrola nikdy neuškodí. Sundal plátěnou čepici, přejel rukou po krátkých, prošedivělých vlasech, rozprostřel malý koberec na kámen a posadil se, zatímco si masíroval pahýl. Noha ho bolela každá změna počasí mu to připomněla. Karel si zapálil cigaretu a čekal. Rád pozoroval, jak otevírají stavidla. Nejprve vzdálené dunění, pak se objeví bílá pěna, a najednou se řítí obrovská masa vody, strhávající větve, odpadky, loňské listí. Řeka jako by ožila, zbavujíc se všeho starého.

Sejmul protézu, položil ji vedle sebe a mhouřil oči, sledoval, jak se polámaný strom pomalu vznáší na hladině potopí se, nebo ne? Uvízl na mělčině. Uvízl, usoudil Karel. Za deset minut, až přijde příval, stejně odplave. Ale vtom si všiml něčeho zvláštního mezi větvemi se mrskalo malé stvoření. Naklonil se blíž a poznal byla to kočka. Šedá, mokrá, třesoucí se zoufalstvím, snažila se vyšplhat výš. Teď už seděla na nejvyšší větvi, asi dvacet metrů od břehu, a drápky sevřeně svírala kmen.

Chudák, pomyslel si Karel. Za deset minut otevřou stavidla nepřežije to. Rychle si nasadil protézu a odhadl vzdálenost ke stromu. Naděje na záchranu byla mizivá, ale nedokázal by odejít. Ten pohled vyděšený, a přece doufající už na něj kdysi někdo upíral.

Skoro před třiceti lety sloužil Karel jako voják z povolání. Byl seržantem na horké misi, hlídkoval s mladým vojákem, Jirkou. Šplhali do kopce, stezka byla úzká. Jirka pospíchal dopředu a odstřelovačská kulka mu rozdrtila koleno noha se pod ním zhroutila. Svalil se na zem, křičel bolestí. Karel si pamatoval ten pohled němý výkřik o pomoc a uvědomění, že každý pokus o záchranu může stát život oba.

Bez rozmýšlení vystřelil směrem, odkud čekal střelce, aby odvedl pozornost, pak se vrhl ke kamarádovi. Kulky kolem něj svištěly, jedna mu škrábla přilbu. Ale povedlo se vtáhl Jirku za kámen, zatímco četa je kryla dýmovnicí. Tu noc i on sám šlápl na minu Od té doby žili oba bez nohy jeden bez pravé, druhý bez levé.

Karel rychle shodil vycpanou bundu, popadl koberec a vstoupil do ledové vody. Mráz pálil kůži, dech se mu zajíkal, ale otočit se už nešlo. Plazil se ke stromu, zuby sevřené, aby necvakaly. Už byl na mělčině. Shora sílil hluk otevírali stavidla.
No tak, kočko, neboj se! zachrčel a natáhl ruku.

Kočka, jako by rozuměla, skočila Karlovi na rameno a drápy se mu zarývaly do kůže. Bolest ho projela, ale jen si odfrkl: Vydrž. Otočil se a vydal se zpět, těžce pohybující nohama. Zima mu ochromovala tělo, protéza překážela, síly docházely. Řev vody sílil přílivová vlna už byla za nimi. Karel ucítil pod nohama břeh, udělal ještě krok a zhroutil se, ztrácejíc vědomí. Poslední, co viděl kočka vyskočila na břeh.
Probral se u ohně. Vedle něj vesele syčel čajník a kočka už suchá seděla u plamenů.

No vida, nechat tě chvíli samotného a hned se dostaneš do průšvihu, bručel známý hlas. Byl to Jirka, ten samý, jen s prošedivělými spánky. Málem jsem ti nestačil vytáhnout za límec. Karel upíjel horký čaj, hřál se pod vycpanou bundou. Kočka tiše otírala hlavu o jeho koleno.

Nerafuč, Jirko, usmál se. Věděl jsem, že mě nenecháš. Jako tenkrát. Pohladil kočku po zádech. Teď nás je tři dva mrzáci a jedna čtyřnohá.
Jo, přikývl Jirka. Tahle už s tebou zůstane. Když jsi ji zachránil, bude se držet. Nezbavíš se jí, jako se nezbavíš mě.

Oba se zasmáli. Pak vstali a vydali se zpátky k čerpací stanici jeden kulhal na levou nohu, druhý na pravou. A mezi nimi, sotva se dotýkajíc mokrými tlapkami země, kráčela kočka, nespouštějíc svého zachránce z očí. Zdroj Facebook