Splněné sny

Sedím u krbu a vzpomínám na dobu lonských vánoc, kdy jsem byla doopravdy štastná.
Vnímám vůni hořícího dřeva a chtěla bych se přiblížit k jeho neuvěřitelně silnému žáru, který ve mě vzbuzuje tolik emocí. Emocí, na které se nedá zapomenout.

Přesně před rokem tady seděl Martin a popíjel svůj oblíbený konak značky Red Label. Říkával, že období Vánoc je nejkrásnější v roce, protože můžeme být spolu skoro celých 14 dní, snít a nic nedělat.
Martin miloval nic nedělání, vždycky rád sledoval pohádky v televizi a nepřičinil se k vánočním přípravám, tedy pokud nepočítám to, že zabil obvykle kapra Pepu a pořídil živou borovici, kterou zasadil do nástavce. Miláčku, ty to přece ozdobíš líp než já, bylo jeho heslo.
patřičně mě naštval, ale ted se tomu můžu jenom zasmát. Martin mi pořád chybí, i když je to ž jedenáct měsíců, co si sbalil všechny věci a odjel do Austrálie.

Vyndávám vanilkové rohlíčky z trouby a vzpomínám, že je to jeho nejoblíbenější cukroví. Přemýšlím, jestli v Austrálii mají také takové dobré cukroví, nebo spíše slaví Vánoce pod palmou někde na pláži. Jak se asi má? Doufám že dobře, ale ta otázka ve mně hlodá celou tu dobu.

Všechny kamarádky říkají, at´ zapomenu a začnu znova s někým jiným. Moc bych si přála strávit Vánoce po boku někoho milovaného.

Z přemýšlení mě vytrhává zvonící telefon. ,,Halo?´´ Ve sluchátku se ozývá má skvělá kamarádka Marta. ,,Hele, Petr pořádá párty, doraž v sedm k němu do klubu.´´ Na to teda opravdu nemám náladu chodit po klubech. Marta mě ale usadila, že jsem nikde nebyla tak dlouho a musím si vyrazit. Tak tedy dobře, kývla jsem, ovšem nepřemýšlela jsem, co si vzít na sebe. Po chvilce rozhodování jsem zvolila ležérní a svůdné šaty ke kolenům s výstřihem do V a udělala jsem dobře. Investice do vzhledu byla nebezpečně důležitá právě tento večer.

Když jsem se přivítala se všemi a seznámila se s mnoha přáteli přátel, tak jsem se odebrala na bar dát si skleničku, ale i když nemívám problémy s pitím, dnes mi nějak nesedla. Asi znamení osudu, říkám si. Vstala jsem a šla na čerstvý vzduch. Seděla jsem na lavičce a pozorovala dění uvnitř. Všichni veselí, spokojení, ve dvou a já jako hromádka neštěstí opodál.
Mohla bych mít na sobě perly, ale nezakrylo by to můj smutek, musela jsem to prostě vydržet. Ani jsem ve svém zasnění nepostřehla, že si ke mně přisedl cizí muž.

Ahoj, jsem Jakub.
Ahoj, Monika.

Naprosto jsem ho ale ignorovala, ani jsem se po něm neohlédla. No, co je to za chlapa, když si jen tak přisedne.

jsi smutná?
A co ti je do toho?
Máš pravdu, nic mi do toho není, ale vidím, jak vypadáš.
Jo a jak vypadáám?!
jako krásná princezna, která ztratila střevíček.
Hele, nemám na vtipy náladu a vůbec, kdo ti dovolil se v tom rejpat?
Máš pravdu, měl bych jít. Můžeš tu třeba zmrznout. Kdyby něco, budu na baru.
To teda uhodl. Myslí si, že si s ním jen tak začnu, když ani neznám jeho celé jméno. začala jsem silně propadat panice, když mě soudí cizí chlapi na potkání, ale pak mi to došlo. Když odcházel, viděla jsem zvláštní jiskru v jeho očích.

Já bych se ti měla omluvit, máš pravdu.
To je v pořádku.
Můžu tě třeba pozvat na skleničku?
No, nevím, jestli by ti sedla.
začala hrát Oh Santa! moje nejoblíbenější písnička a trochu jsem se zaposlouchala.
Nepůjdeme místo pití tančit?
Moc ráda.
Na parketě to srčelo všemi barvami a tma byla oslňující, atmosféra úžasná. ideální doba pro polibek. Pomalu jsem se přiblížila a po dobu dalších třech minut se neodtrhla od Jakubových vlahých rtů. Bylo to tak nespoutané, nádherné, vzrušující a zároveň zvláštní.
Když dohrála, zůstali jsme tam ještě chvíli, tedy asi tak dvě hodiny a užívali si fyzické blízkosti.
Je pozdě, odvezu tě.
nebudu nesouhlasit. Dlouze jsem ho políbila.
Vyzvedl tedy kabáty, pomohl mi s oblékáním a vyšel vstříc prosincové noci. před podnikem na nás čekalo auto, kterým mě dovezl až ke mně. Když jsme dojeli před dům, otevřel mi dveře a zeptal se , jestli mi může zavolat. Souhlasně jsem odpověděla. Cítila jsem ale,že ho chci hned a za tepla.
Nechceš jít třeba na čaj ?
Na čaj? moc rád.
Samozřejmě, že k čaji jsme se vůbec nedostali, jelikož jeho spodní prádlo leželo málem ve vchodových dveřích, ale o to lepší zážitky se tu noc děly. Země se vzbouřila, plameny šlehaly a vzduch se příjemně chvěl. Jediný můj sen byl, aby to nikdy neskončilo. Těch pár dnů do vánoc jsme se vídali skoro pořád,bylo to nádherné.
Největším překvapením pro mě ovšem byl štedrý den. Asi v sedm večer se ozval zvonek, stál tam on, měl kufr a se slovy. Přijmeš mě do svého života se vším všudy? se definitivně nastěhoval do mé ložnice. Napořád. A proto jsem začala věřit ve sny. Chtěla jsem začít znovu a s Jakubem se mi to povedlo. Tyto Vánoce se plní sny a ty moje už jsou splněné.