Tajemná žena

Seděla tam; na té houpačce. Rusé vlasy jí lehce vlály ve větru společně s jejími bílými šaty. Koukala před sebe a nepromluvila; ani jedno slovo, prostě nic. Jen tak se lehce pohupovala a mlčela. Chtěl jsem jít blíž, ale něco mi v tom bránilo. Nějaká zvláštní síla… Nechápal jsem to; chtěl jsem jít za ní. Trhla sebou a její rty se pohybovaly; mluvila. Z jejích úst vyšlo pár slov, ale já i přesto nerozuměl. Jako bych byl němý… Její pohled se zaměřil na mě. Její vybledle zelené oči mě propalovaly a já se cítil, jako by mi viděla do duše. Jako by věděla, co všechno jsem v životě udělal. Všechno dobré, ale i to zlé… Najednou mě obklopila vůně posekané trávy a pak jsem slyšel zpěvavý hlas; její hlas. Zpívala ukolébavku. A já jí podlehl… Ztratil jsem kontrolu sám nad sebou a pak nic. Ovládla mě ona.
Pomalu jsem se snášel k zemi, ale již bez kontroly. Dech se spomaloval, srdce také a mé oči se zavíraly. Usínal jsem, ale nevěděl jsem zda dočasně nebo se ještě někdy vzbudím. Ani bych se nedivil, kdyby mě tím zabila. Vše je možné. A ten... její překrásný zpěvavý hlas. Tak teňoučký, tak krásný.Už mi ani ta smrt nevadí...