Povídky
Nevěř andělům, pro jejich tváře, buď na straně démonů. Vědí, jaký je svět. Jaký to je pocit? Stát u propasti a hledět do jejích hlubokých štěrbin.Přitom otázka je jednoduchá a jednoznačná; žít či nežít. Udělat krok vpřed a spadnout níž, do toho osudn...
Stála jsem tam před ním a sledovala každý jeho pohyb, protože jakákoliv nepatrnost by se mohla objevit a já bych se okamžitě bránila; to mi bylo jasné. Pořád jsme mlčeli a on si mě prohlížel. „Máš pravdu, Rosallie,“promluvil a já sebou trhla. „Proč?“vyhrkla jsem a snaži...
Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Byla tak překrásná a nevinná… Vlasy měla krásné blond barvy a oči měla safírové… Bylo to něco neuvěřitelného. Něco, co nikdo jiný snad nikdy nezažil. Ve vlasech měla přenádhernou čelenku z perel různých barev, které působily oprav...
„Luci,“usmála jsem se, když jsem viděla, jak má ručky na okně a upřeně sleduje dešťové kapky. „Mami, co jsou kapky?“zeptala se. „Tuhle pohádku už znáš,“zasmála jsem se potichu. „Ale já ji mám ráda! Řekni mi ji ještě jednou!“zaprosila a upřela svá velká modrá očka na mě....
1. Seděla u toho potoka a v ruce svírala krk kytary. Ztrácela se v myšlenkách a v hlavě se jí přehrávala určitá píseň. Píseň, kterou jí zpíval a hrál jediný člověk. Člověk, kterého milovala. Pohodila hlavou a blonďaté vlasy, které jí spadaly do půli zad, se rozhoupa...
Milovala jsem ho… Ale to je nyní minulost. Teď, když se na něj podívám, je mi zle. Nenávidím ho za to, co mi tenkrát provedl. Co mi prováděl… Využíval mě ve svůj prospěch a já tím pádem zaostávala; udělal si ze mě služku. Ale teď je vše jiné… Karta se obrátila a nyní má...
Byla šťastná… Tak moc, ale… Její bolest nikdo nechápal. A proto byla sama… Schovávala se před světem a snažila se vyhýbat kruté realitě. Sluchátka na uších, tužka v ruce a sešit před sebou. Nejraději tvořila příběhy, ve kterých byla i část její duše; velká část. Vkládal...
Opuštěná houpačka u vody. To bylo vše, co po ní zbylo. Jediné, co mi zbylo po ní… Déšť mi smáčel vlasy a rty. Kapky, jež vypadaly jako perly, smývaly jemné dřevo houpačky a mě se v očích leskly slzy. Bývala tak šťastná… Tohle místo pro ni bylo útočiště a teď? Teď je to ...
Déšť. To byl důvod, proč jsem chtěla ven. Venku panovala silná bouře a já i přesto chtěla ven. Vůně deště, hudba a já. Všichni už si zvykli, že chodím jen tak ven do deště; nic mi v tom nezabrání. Popadla jsem svůj MP3 přehrávač se sluchátky a klíče. Nazula jsem si boty...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva