Povídky
Stála tam a vlasy jí vlály ve větru. Pozorovala překrásný západ slunce a snažila se být šťastná, ale i tak plakala… Po tvářích se jí kutálely slzy jako perly a vzpomínky jí nenechaly, aby se aspoň jedinkrát usmála… Nedokázala to zastavit; ten proud myšlenek, který ji ni...
1.Divokost. To bylo to, co jí vyzařovalo z očí. Rezavé vlasy jí zářily jako ohnivé plameny a její bledě modré oči vynikaly. Tvář poseta pihami byla chladná, ale ona chlad necítila. Kabát, který měla na sobě byl stejné barvy jako její oči. V té závěji bílého sněhu pů...
Seděla tam; na té houpačce. Rusé vlasy jí lehce vlály ve větru společně s jejími bílými šaty. Koukala před sebe a nepromluvila; ani jedno slovo, prostě nic. Jen tak se lehce pohupovala a mlčela. Chtěl jsem jít blíž, ale něco mi v tom bránilo. Nějaká zvláštní síla… Nechá...
Najednou mi bylo jedno, že jsem zabila nevinné děvčátko. Byla jsem ráda, že ta trhavá bolest ustala; že jsem se nakrmila. Pustila jsem její nehybné tělo a zamyslela se. Co s ní udělám? Nemůžu přece tady jen tak nechat mrtvolu… Zadívala jsem se na oblohu a vtom mi došlo,...
Probrala jsem se, až když jsem pocítila chlad na čele. Prudce jsem otevřela oči a zadívala se na oblohu plnou sněžných mraků, ze kterých se snášely vločky; vločky, které mě opět probudily z mého snění. Zamrkala jsem a rozhlédla se okolo. Všude bylo bílo a mně to přišlo ...
Chlad mi lezl do morku kostí a já se ztrácela v myšlenkách. Tohle se mohlo stát jen mě! Jen já jsem mohla umřít na svůj velký den! Den, který měl být doživotní vzpomínkou… Den, kdy jsem měla být oficiálně jeho. A nyní bloudím po zasněženém lese ve svatebních šatech od s...
Jedině hra na piáno mě uklidňuje. Pomáhá mi roztřídit si myšlenky. Položila jsem prsty na klávesy a klidně si vybrnkávala různé tóny. Po třech minutách jsem se vžila do svých vzpomínek a z různých tónů stávala pravidelná melodie. Začínala jsem vytvářet skladbu… Vlasy mi...
Konečně tu opět jsem, na tom krásném místě, které málo lidí dokáže tak nádherně vnímat. Sedím tu pod mým oblíbeným stromem a barevné listy mi každou minutu padají do rezavých vlasů. Zamyslím se..kolik asi může být hodin? Začíná se stmívat, měla bych se vrátit. Ne, to je...
Ano... Opět jsem plakala kvůli němu... Opět mi zbytečně chyběl! Copak toho trápení nemám dost?! Copak nemohou ty noční můry přestat?! To musím světu stále lhát, že jsem v pořádku, a že miluju toho pitomce?! Vážně musím lhát i sama sobě?Ty časy, kdy si říkám, že se z...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva