Povídky
Stojím na židli se smyčkou kolem krku ve svém obýváku. Naproti mně je okno a kolem mě běžný nábytek a elektronické vymoženosti. Doufám jen, že si mě nikdo nevšimne z toho okna dřív, než to udělám. A co chci udělat? Chci se zabít, ani sám pořádně nevím proč, většina lidí...
Bolestí v mém životě bylo určitě víc, ale největší bolestí pro mne bylo, když mi zemřel tatínek.Byla jsem sice už ve věku, kdy tehdy už některá děvčata byla vdaná, ale tatínek byl i v tomto věku pro mne velký kamarád a něco jako záchranný pás.S maminkou se nedal...
O povídce: Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.Malí ptáčci štěbetají a očekávají, co má zase Matka Příroda za lubem. Je stará, má ráda telenovely a jen zapříčiněním svým získává ty nejlepší příběhy.Prolo...
Vždycky jsem byl tak trochu magor. Nebo spíš, všichni mě tak brali. Ale já se jim nedivil. Moje mlčenlivá, samotářská povaha a má vyzáblá postava k uhlově černým vlasům a bledé pokožce přímo vybízely k tomu, abych dostal nálepu "podivín". Ne, že bych si žil špatně. Měl ...
Zase je tu pátek. Musím toho ještě tolik stihnout, napsat pár slohových prací, zkontrolovat, připravit se, namalovat, vyrazit na nákupy a nakonec toho všeho ještě ta otravná party. Ale co naplat? Člověk se někdy musí obětovat, když chce získat něco, co ještě nemá a zále...
Byl zase hezký den.Šel jsem do kavárny a obědnal si kávu.Kouzelnou lampu jsem nechal doma,což se ukázalo později jako chyba.Někdo mě okradl a lampu ukradl také.Chybělo jídlo,lampa a nějaké cennosti(prsten po babičce).Zavolal jsem polici a nahlásil jsem v...
„Nikdy jsem se nechtěl trápit, či trápit lidi okolo sebe. Můj život jsem měl tak skvěle naplánovaný. Vyrůst na pískovišti s imaginárními kamarády, odmaturovat s pravými přáteli, najít si krásnou dívku, vzít si ji, milovat, rozmazlovat a ctít ji, zajistit ji i našeho sil...
Do konce světa zbývá necelý rok a mě je najednou tak krásně. Od té doby co nemám Vojtu, mi jen zbývalo doufat, že se ty krásné chvilky zase vrátí, možná za týden… možná za měsíc… možná za celý rok… Když už jsem se přestávala snažit a vše mi bylo jedno, škola, přátelé, ...
15, 16, 17, 18, 19, 20, počítala Tallin svoje dřepy, když byla v pokoji. Tak to je 20 dřepů, zítra jich udělám 25, pomyslela si Tallin a narovnala si modré tričko. Měla bych jít ty do školy, než přijdu pozdě, řekla si Tallin a vzala si batoh a šla dolu si vzít červenou ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva